Mladí lidé se ptají . . .

Jak mám reagovat na tlachání?

„Jednou jsem šla na večírek a hned další den se o mně říkalo, že jsem se tam vyspala s nějakým klukem. Vůbec to nebyla pravda!“ Linda *

„Občas se ke mně donese, že s někým chodím — s někým, koho ve skutečnosti vůbec neznám! Řada lidí, kteří tlachají, se ani nenamáhá zjistit si fakta.“ Mike

TLACHÁNÍ může do tvého života vnést víc dramatických událostí, než kolik jich je v celovečerním filmu. O tom by mohla vyprávět 19letá Amber. Říká: „Tlachalo se o mně pořád. Povídalo se, že jsem těhotná, že jsem byla několikrát na potratu, že prodávám drogy, kupuji drogy a že je taky beru. Proč o mně druzí takové věci říkají? Nemám sebemenší ponětí.“

Tlachání a moderní technologie

Když byli tvoji rodiče mladí, žhavé novinky se šířily nejčastěji ústně. Dnes je však možné k tlachání využívat moderní technologie. Mladí mají k dispozici e-maily a instant messaging (což je systém okamžité výměny zpráv), a když si usmyslí, že poškodí tvou pověst, mohou to udělat, aniž řeknou jediné slovo. Stačí, aby jen párkrát ťukli do klávesnice, a pomluvy putují k desítkám zvědavých příjemců.

Někteří lidé jsou toho mínění, že k šíření nejrůznějších fám je internet využíván mnohem více než například telefon. Někdy jsou webové stránky zřizovány jen za účelem někoho ponižovat. Častěji však pod náporem tlachů praskají ve švech takzvané blogy, což jsou webové stránky obsahující osobní deníky, kde mladí uvádějí takové věci, jež by nikdy nevyslovili nahlas. V jednom průzkumu 58 procent mladých potvrdilo, že se stali terčem zraňujících pomluv zveřejněných právě na internetu.

Jsou ale rozhovory o druhých vždy špatné? A existuje něco jako . . .

Neškodné tlachání?

Je následující výrok správný?

Tlachání je vždy špatné. □ Ano □ Ne

 Která odpověď je správná? Záleží na tom, co si člověk pod slovem „tlachání“ představí. Pokud jde pouze o příležitostné, neformální povídání, není na tom nic špatného. Vždyť Bible říká: „Zajímejte se o to, co prožívají druzí.“ (Filipanům 2:4, New Century Version) To neznamená plést se do záležitostí, které se nás netýkají. (1. Petra 4:15) Ale díky neformálním rozhovorům se můžeme dozvědět užitečné informace, jako třeba, kdo se žení či vdává, komu se narodilo dítě nebo kdo potřebuje nějakou konkrétní pomoc. Po pravdě řečeno, sotva bychom mohli tvrdit, že se o druhé zajímáme, kdybychom o nich nikdy nemluvili.

I běžný rozhovor se však může snadno změnit ve škodlivé tlachání. Například nevinná poznámka „Bob a Sue by byli pěkný pár“, by mohla být interpretována jako „Bob a Sue jsou pěkný pár“ — přestože ani jeden z nich o této domnělé známosti neví. Možná si řekneš: ‚Na tom přece není nic tak hrozného.‘ Ano, pokud ovšem nejsi Bob nebo Sue!

Obětí takového tlachání se stala 18letá Julie. Hluboce se jí to tehdy dotklo. Říká: „Naštvalo mě to a začala jsem pochybovat, jestli se dá vůbec někomu věřit.“ Něco podobného zažila i 19letá Jane, která vypráví: „Dopadlo to tak, že klukovi, se kterým jsem údajně chodila, jsem se začala vyhýbat. Byla to škoda, protože jsme byli přátelé, a já jsem si myslela, že si můžeme povídat, aniž by se o nás začalo tlachat.“

Je zřejmé, že škodlivé tlachání má dalekosáhlé neblahé následky. Nicméně mnozí z těch, kterým takové jednání ublížilo, připustí, že i oni se k němu někdy připojili. Když se totiž pohrdavé poznámky týkají někoho jiného, může být velmi lákavé do rozhovoru také něčím „přispět“. Proč? „Je to určitá forma úniku,“ říká 18letý Phillip. „Lidé se raději zaměřují na problémy druhých než na své vlastní.“ Co tedy můžeš udělat, když nevinný rozhovor začíná přerůstat v tlachání?

Obratně reaguj

Uvažuj o tom, jak obratně by sis musel počínat, kdybys řídil auto na rušné silnici. Najednou se můžeš dostat do situace, kdy musíš přejet do jiného jízdního pruhu, zpomalit nebo úplně zastavit. Pokud jsi pozorný a dbáš na bezpečnost, budeš sledovat, co se děje před tebou, a podle toho budeš reagovat.

Podobné je to při rozhovoru. Obvykle lze poznat, kdy už přechází v tlachání. Když k tomu dojde, umíš obrazně řečeno obratně přejet do jiného jízdního pruhu? Pokud ne, měj na paměti, že tlachání může napáchat mnoho škody. Mike vypráví: „Před časem jsem o jedné holce řekl něco nelaskavého — totiž že je děsně na kluky — a ono se to k ní doneslo. Nikdy nezapomenu na tón jejího hlasu, když si to se mnou přišla vyříkat. Moje bezmyšlenkovitá poznámka ji hodně ranila. Nakonec jsme se usmířili, ale i tak jsem měl špatný pocit z toho, že jsem svými slovy někomu ublížil.“

Je pravda, že pokud má člověk ukončit rozhovor, který už přešel v tlachání, vyžaduje to odvahu. Sedmnáctiletá Carolyn poznamenává: „Musíš dávat pozor na to, co říkáš. Pokud tu informaci nemáš ze spolehlivého zdroje, mohl bys šířit lži.“

Jestliže se chceš tlachání vyvarovat, řiď se radami uvedenými v následujících biblických verších:

„V hojnosti slov nechybí přestupek, ale ten, kdo ovládá své rty, jedná rozvážně.“ (Přísloví 10:19) Čím víc mluvíš, tím větší je pravděpodobnost, že řekneš něco, čeho budeš později litovat. A tak je lepší být známý jako tichý posluchač než jako velký mluvka.

„Srdce spravedlivého rozjímá, co odpovědět, ale ústa ničemných překypují špatnými věcmi.“ (Přísloví 15:28) Nejprve přemýšlej, a pak mluv.

„Mluvte každý z vás pravdu se svým bližním.“ (Efezanům 4:25) Než někomu sdělíš určitou informaci, ujisti se, že je pravdivá.

„Právě jak chcete, aby lidé činili vám, stejně čiňte jim.“ (Lukáš 6:31) Dřív než o někom něco řekneš, byť by šlo o přesné informace,  zeptej se sám sebe: ‚Jak bych se cítil, kdyby někdo takové věci vyzrazoval o mně?‘

„Usilujme o věci, které působí k pokoji, a o věci, které jsou k vzájemnému budování.“ (Římanům 14:19) I pravdivé informace mohou uškodit, pokud nejsou povzbuzující.

„[Učiňte] svým cílem žít tiše a starat se o své vlastní záležitosti a pracovat svýma rukama.“ (1. Tesaloničanům 4:11) Nenech se záležitostmi druhých pohltit. Jsou lepší způsoby, jak využít svůj čas.

Když se tlachá o tobě

S tím, že člověk by si měl dávat pozor na jazyk a neměl by tlachat o druhých, patrně souhlasíš. Když ale druzí mluví o tobě, otázku tlachání zřejmě vnímáš mnohem citlivěji. „Myslela jsem si, že už nikdy nebudu mít žádné přátele,“ vypráví 16letá Joanne, která se stala obětí zlomyslných pomluv. „Někdy jsem dlouho do noci plakala. Říkala jsem si, že mám úplně zničenou pověst.“

Co můžeš dělat, pokud se o tobě šíří nepodložené fámy?

▪ Nezaměřuj se na slova. Snaž se pochopit, co lidi k tlachání vede. Někdy si tím chtějí získat oblibu a vzbudit dojem, že do všeho vidí. „Mluví o druhých proto, aby si lidé mysleli, jak jsou skvělí,“ vysvětluje 14letá Karen. Někteří mladí se možná cítí nejistí, a tak aby si zvedli sebevědomí, shazují druhé. Renee, které je 17 let, uvádí další důvod, proč někteří tlachají. Říká: „Lidé se nudí. Chtějí proto udělat nějaký rozruch a zpestřit si život tím, že začnou šířit nejrůznější fámy.“

▪ Ovládej své emoce. Člověk, kterého tlachání zranilo a který nedokáže své pocity zahanbení a rozmrzelosti ovládnout, by mohl začít jednat způsobem, jehož bude později litovat. V Příslovích 14:17 se píše: „Kdo je rychlý k hněvu, dopustí se pošetilosti.“ V takové situaci je nutné ovládat se víc než jindy, což se jistě snadněji řekne než udělá. Když se ti to ale podaří, nepadneš do stejné pasti, do jaké se chytil ten, kdo o tobě tlachal.

▪ Ujisti se, že znáš skutečnosti. Zeptej se sám sebe: ‚Jsem si jistý, že to, co jsem slyšel, bylo opravdu o mně? Jedná se o fámu, nebo je to závážné nedorozumění? Nejsem přecitlivělý?‘ Zlomyslné tlachání samozřejmě nelze omlouvat, ale kdybys reagoval nepřiměřeně, mohlo by tě to v očích druhých postavit do daleko horšího světla, než do jakého by ses dostal v důsledku tlachání. Je tedy jistě lepší zaujmout postoj, který pomohl i Renee. Ta vysvětluje: „Když o mně někdo řekne něco špatného, obvykle mě to raní. Ale snažím se na tu věc dívat s nadhledem, protože příští týden se zřejmě bude mluvit zase o někom nebo o něčem jiném.“ *

Nejlepší obrana

Bible říká, že „všichni . . . mnohokrát klopýtáme“. A dodává: „Jestliže někdo neklopýtá ve slovu, je to dokonalý muž, schopný držet na uzdě také celé své tělo.“ (Jakub 3:2) Bylo by tedy moudré nebrat příliš vážně každou poznámku, kterou o nás někdo pronese. V Kazateli 7:22 se píše: „Tvé vlastní srdce totiž dobře ví, že jsi, ano ty, mnohokrát svolával zlo na jiné.“

Pokud o tobě druzí tlachají, pak nejlepší obranou je tvé dobré chování. Ježíš řekl: „Moudrost se prokazuje jako spravedlivá svými skutky.“ (Matouš 11:19) Proto se upřímně snaž být k druhým přátelský a laskavý. Možná tě překvapí, jak rychle se o tobě tlachat přestane. A pokud ne, přinejmenším se s tím dokážeš lépe vyrovnat.

Další články z rubriky „Mladí lidé se ptají . . .“ jsou k dispozici na internetové adrese www.watchtower.org/ypb

[Poznámky pod čarou]

K ZAMYŠLENÍ

▪ Co ti pomůže, abys o druhých netlachal?

▪ Jak zareaguješ, když bude někdo tlachat o tobě?