Proč je tolik chudých v tak bohatém světě?

„CHUDÉ máte . . . u sebe vždy,“ řekl v prvním století n. l. Ježíš Kristus. (Matouš 26:11) Od Ježíšovy doby až dodnes na zemi vždy žilo mnoho chudých. Proč ale chudoba postihuje tolik lidí, když svět dnes přímo oplývá bohatstvím?

Někdo si možná myslí, že chudým se člověk stane v důsledku svých špatných rozhodnutí. V určitých případech to může být pravda. Ti, kdo se oddávají alkoholu, drogám nebo hazardním hrám, mohou snadno přijít o svůj majetek. Ale ne všichni chudí se do těžké finanční situace dostanou kvůli vlastním chybám.

Vždyť kolik lidí už přišlo o práci v důsledku hospodářských změn. A kolik těch, kdo práci mají, přišlo o své životní úspory kvůli prudce vzrůstajícím výdajům za zdravotní péči. Navíc v rozvojových zemích žijí pod hranicí chudoby stovky milionů lidí a většina z nich se do takové situace nedostala vlastní vinou. Chudí mnohdy nemohou své okolnosti nijak ovlivnit, jak je to vidět z následujícího příkladu.

Poučení z minulosti

Začátkem třicátých let 20. století postihla svět ekonomická katastrofa, která se stala známou jako velká hospodářská krize. V jedné zemi přišly  miliony lidí o práci a stovky tisíc rodin ztratily střechu nad hlavou. Ale i přesto, že mnozí hladověli, farmáři vylévali do stok obrovské množství mléka, a vládní úředníci přinutili farmáře vybít miliony kusů dobytka.

Proč takové plýtvání? Ekonomika byla založena na tom, že zemědělské produkty a další zboží se musí prodávat se ziskem. Mléko, maso a obilniny měly pro chudé lidi velkou hodnotu. Pokud se ale takové potraviny nedaly prodat se ziskem, staly se v podstatě bezcennými a bylo potřeba se jich zbavit.

V mnoha městech propukly nepokoje. Někteří z těch, kdo pro svou rodinu nebyli schopni obstarat jídlo, se rozhodli vzít si ho se zbraní v ruce. Jiní hladověli. Stojí za povšimnutí, že k těmto událostem došlo ve Spojených státech. Na začátku velké hospodářské krize byl tamější výkonný ekonomický systém nastaven tak, že se nebrali v úvahu lidé s těmi nejnižšími příjmy. Místo aby se v prvé řadě věnovala pozornost základním potřebám všech občanů, pokud jde o jídlo, přístřeší a práci, z hlediska ekonomiky byly tyto potřeby v porovnání se ziskem pouze podružnou záležitostí.

Ekonomické podmínky dnes

Světová ekonomika se z velké hospodářské krize vzpamatovala a mnoho lidí je dnes bohatších a finančně lépe zajištěných než kdy dřív. Avšak i uprostřed nynějšího blahobytu má většina chudých jen malou šanci změnit svůj životní úděl. Zprávy o hladu a chudobě v rozvojových zemích jsou tak běžné, že pro mnoho lidí už je únavné je číst. Když ale uprchlíci hladovějí kvůli válkám, když se zásoby potravin zkazí kvůli politickým machinacím a když se kvůli neviditelné ruce trhu zvyšují životní náklady až na úroveň, která je pro chudé  lidi neúnosná, býváme svědky toho, že vlády se nejsou schopny postarat o ty nejslabší. V systému světové ekonomiky totiž není mnoho místa pro úvahy o údělu milionů chudých.

Po pravdě řečeno, žádný lidmi vytvořený ekonomický systém nedokázal dostatečně uspokojit potřeby všech. Asi před 3 000 lety jeden bystrý muž, který pozoroval život kolem sebe, dospěl k následujícímu závěru: „Vrátil jsem se, abych viděl všechny skutky útlaku, které se dějí pod sluncem, a pohleďme, slzy těch, kdo byli utlačováni, ale neměli žádného utěšitele; a na straně jejich utlačovatelů byla moc, takže neměli žádného utěšitele.“ (Kazatel 4:1) Podobně i v naší době, která se vyznačuje blahobytem, jsou útlak a ožebračování druhých stále běžné.

Miliony lidí dnes mají jen malou šanci vymanit se z chapadel chudoby. Přesto se mnozí z nich naučili s ekonomickými problémy vyrovnávat. Kromě toho získali také naději na lepší budoucnost.

[Rámeček na straně 5]

Boj o přežití

Ve své knize The Working Poor—Invisible in America (Zaměstnaní chudí — Pro Ameriku neviditelní) spisovatel a novinář David K. Shipler pomáhá čtenářům pochopit, v jaké situaci jsou ve Spojených státech lidé, kteří žijí na samotném okraji ekonomické propasti. Píše: „Ve zchátralém bytě se může dítěti náhle zhoršit astma, a proto je nutné zavolat pohotovost. Následně je třeba zaplatit vysoké léčebné výlohy, na které matka nemá. V důsledku toho se zhorší její platební schopnost, a tak se jí zvedne úroková sazba na půjčku na auto. Proto si musí koupit auto ojeté, které je nespolehlivé. Kvůli tomu možná zase nebude schopná být v práci pravidelně včas, čímž se zase snižují její vyhlídky na povýšení a lepší plat. A tak jí nezbývá nic jiného než zůstat ve vybydleném bytě.“ Dítě a matka musí tedy stále žít jakoby na okraji propasti, i když jsou občany té nejbohatší země na světě.

[Rámeček na straně 6]

Stačí dobré pohnutky?

V listopadu 1993 se skupina politiků v jedné vládní budově ve Washingtonu zabývala jistým závažným problémem. Měli k dispozici stovky milionů dolarů a uvažovali o tom, jak je co nejlépe využít na podporu těch lidí ve Spojených státech, kteří jsou bez domova. Během jednání se na autobusové zastávce na druhé straně ulice sjeli hasiči, policisté a pohotovost. Pracovníci záchranné služby odnášeli tělo jedné bezdomovkyně, která zemřela přímo před budovou Amerického ministerstva pro otázky bydlení a rozvoje měst (HUD), což je vládní instituce, jejímž úkolem je pomáhat lidem, kteří nemají kde bydlet.

Reportér listu The New York Times později vedl rozhovor s jednou pracovnicí HUD, která pronesla zajímavý postřeh k tomu, kolik záchranářů a techniky se u daného případu tehdy objevilo. Uvedla: „Je prostě zvláštní, kolik prostředků se vynaloží na péči o člověka, který už zemřel. Za celý jeho život se do něj neinvestoval ani zlomek toho, co po jeho smrti.“

[Obrázek na straně 4 a 5]

Matka se třemi dětmi, která se stěhuje během velké hospodářské krize ve třicátých letech

[Podpisek]

Dorothea Lange, FSA Collection, Library of Congress

 [Obrázek na straně 6 a 7]

V dílnách, jako je tato, si dělníci za měsíc vydělají průměrně 10 eur, přičemž musejí pracovat až 70 hodin týdně

[Podpisek]

© Fernando Moleres/Panos Pictures