Slunečnice — Krásná a užitečná

Od našeho dopisovatele ve Švýcarsku

HEZKÉ slunné dny přispívají k dobré náladě. Není divu, že podobný účinek má na lidi po celém světě i rostlina, jejíž jméno je od slunce odvozeno — slunečnice. I jediná slunečnice, která na zahradě vyroste, dokáže svým zářivým, veselým květem potěšit srdce člověka. A co teprve celé pole jasně žlutých květů!

Víte však, jak tato oblíbená rostlina získala svou popularitu? Skutečně se otáčí za sluncem? A opravdu je užitečná?

Cesta kolem světa

Původním domovem slunečnice bylo území od Střední Ameriky po dnešní jižní Kanadu. Indiáni zde slunečnici pěstovali. V roce 1510 n. l. pak španělští cestovatelé převezli její semena přes Atlantik do své země a slunečnice se rychle rozšířila po západní Evropě. Zpočátku byla považována pouze za okrasu botanických i soukromých zahrad, ale přibližně v polovině 18. století Evropanům zachutnala její semena. Lidé tehdy také používali čaj z listů a květů slunečnic jako lék proti horečce.

V roce 1716 jeden Angličan získal koncesi, aby mohl ze semen slunečnic lisovat olej, který se pak používal v textilním a kožedělném průmyslu. Pro zbytek Evropy však byl slunečnicový olej neznámou věcí až do 19. století. Je  sice pravda, že už v roce 1698 car Petr Veliký dovezl do Ruska slunečnicová semena, která získal v Nizozemsku, ale s komerčním pěstováním slunečnic se v Rusku začalo až ve třicátých letech 19. století. Avšak o několik let později už byla Voroněžská oblast producentem tisíců tun slunečnicového oleje. Pěstování slunečnic se brzy rozšířilo na sousední Ukrajinu a také do Bulharska, Maďarska, Rumunska a bývalé Jugoslávie.

V Severní Americe evropští osadníci nenásledovali příklad Indiánů a slunečnici nepěstovali. Paradoxní proto je, že pěstování slunečnic na tomto kontinentu obnovili až koncem 19. století ruští imigranti. Dnes velká slunečnicová pole zdobí krajinu v mnoha zemích po celém světě.

Otáčí se za sluncem

Opravdu se slunečnice otáčí za sluncem? Ano. Její listy i květ jsou heliotropické, což znamená, že se natáčejí směrem k slunečnímu světlu. Rostlina si ve svých tkáních ukládá růstový hormon auxin. Větší množství auxinu je uloženo na straně odvrácené od slunce, a proto roste stonek směrem ke světlu. Jakmile je ale slunečnice v plném květu, heliotropismus se už neprojevuje a obvykle jsou květy trvale otočeny k východu.

Slunečnice se latinsky jmenuje Helianthus annuus. Toto jméno je odvozeno z řeckých slov „slunce“ a „rostlina“ a z latinského slova „roční“. Zpravidla dorůstá do výšky asi dvou metrů, ale některé velké exempláře mohou dosáhnout výšky i dvojnásobné. Silný stonek s drsně pýřitými zelenými listy je zakončen velkým květenstvím s jazykovitými, zářivě žlutými květy. Ty obklopují tmavší střed tvořený menšími trubkovitými květy. Po opylení hmyzem se z těchto květů stanou jedlá semena. Střed mívá 5 až 50 centimetrů v průměru a může se v něm urodit 100 až 8 000 semen.

Do rodu Helianthus patří desítky druhů a neustále jsou šlechtěny jejich nové hybridy. Pro zemědělské účely se však běžně využívají pouze dva druhy. Jedním je slunečnice roční neboli Helianthus annuus, která se pěstuje především pro výrobu slunečnicového oleje. Tím druhým je topinambur hlíznatý čili Helianthus tuberosus, který poskytuje hlízy podobné bramborám. Vyrábí se z nich cukr a alkohol a také se využívají jako krmivo pro hospodářská zvířata.

Ekonomický přínos

Většina slunečnic se pěstuje kvůli semenům, z nichž se lisuje vynikající olej. Používá se při vaření, přidává se do zálivek a je to surovina, ze které se dělají ztužené tuky. Semena mají vysokou výživnou hodnotu. Obsahují totiž 18 až 22 procent bílkovin a dalších hodnotných látek.

Mnozí mají v oblibě slunečnicová semena trochu opražená a posolená. Mouka ze slunečnicových semen se přidává do pečiva. Slunečnicový olej je součástí šamponů, balzámů na rty, krémů na ruce, tělového mléka a kosmetických přípravků pro děti. Dokonce se používá při výrobě průmyslového motorového oleje. Semena jsou navíc potravou ptáků a drobných zvířat.

Slunečnicová pole jsou rájem pro včely. Z jednoho hektaru slunečnic získají 25 až 50 kilogramů medu. Po sklizni květů zůstanou pouze stonky, které obsahují 43 až 48 procent celulózy. Ta se dá zužitkovat při výrobě papíru a jiných produktů. Další části slunečnic se silážují jako krmivo pro zvířata nebo se využívají jako hnojivo.

Ano, slunečnice je cenným darem pro lidstvo. Její krása inspirovala umělce, například malíře Vincenta van Gogha, který ji zachytil na svém slavném obraze „Slunečnice“. Ať už roste kdekoli, zdá se, jako by slunečnice přinášela do zahrad a domovů slunce. Její nádherný květ i praktický užitek, který nám tato rostlina přináší, je připomínkou žalmistových slov: „Sám jsi udělal mnoho věcí, Jehovo, můj Bože, dokonce svá podivuhodná díla a své myšlenky vůči nám . . . Staly se početnějšími, než mohu vylíčit.“ (Žalm 40:5)