Knihovny — Brány k poznání

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V AUSTRÁLII

KNIHOVNY jsou označovány za „jeden z pilířů civilizace“. World Book Encyclopedia uvádí, že knihovny patří k nejdůležitějším faktorům, které přispívají k lidské kultuře a technologii. Německý básník Goethe je nazval pamětí lidstva.

Které knihovny patřily v průběhu dějin k nejvýznamnějším? Která kniha měla největší vliv jak na knihovny, tak na rozvoj vzdělanosti? A kolik knih je v největších novodobých knihovnách uloženo? V souvislosti s odpovědí na první otázku se zkuste ve své mysli přenést zpět do minulosti a navštivte jednu z prvních knihoven, které lidstvo založilo.

Starověká „encyklopedie lidského poznání“

Představte si, že jste na Středním východě, v zemi, která leží na území dnešního Iráku. Píše se rok 650 př. n. l. a vy jste uvnitř tyčících se hradeb města Ninive (poblíž dnešního Mosulu). Přímo před vámi je velkolepý palác krále Aššurbanipala, vládce Asýrie, Egypta a Babylonie. * Když stojíte poblíž palácové brány, vidíte, jak nějací muži vnášejí dovnitř těžké hliněné nádoby. Ti muži se právě vrátili z nejodlehlejších oblastí Aššurbanipalova království. Jejich úkolem bylo shromáždit všechny písemnosti o společenských,  kulturních a náboženských tradicích lidí, kteří žijí v Aššurbanipalově říši. Když nahlédnete do jedné nádoby, uvidíte spoustu čtvercových hliněných tabulek o rozměrech asi osm krát deset centimetrů.

Následujete jednoho z mužů dovnitř paláce. Tam vidíte písaře, jak kostěnými rydly dělají do tabulek z vlhké hlíny klínovité znaky. Překládají cizojazyčné dokumenty do asyrštiny. Tabulky se pak vypálí v peci, takže tyto písemné záznamy budou téměř nezničitelné. Dokumenty se ukládají do místností, ve kterých jsou na policích stovky hliněných nádob. Na dveřním rámu každé místnosti je cedulka s informací o tom, co je předmětem záznamů, které jsou uvnitř uloženy. V této knihovně je více než 20 000 hliněných tabulek, jež se týkají takových záležitostí, jako jsou obchodní transakce, náboženské zvyky, zákony, dějiny, lékařství a fyziologie lidí i zvířat. Tvoří sbírku, kterou později jeden učenec označil za „encyklopedii lidského poznání“.

Dřívější a pozdější knihovny

Ninivská knihovna však nebyla tou úplně první. Tisíc let před tím, než se narodil Aššurbanipal, vybudoval knihovnu v babylonském městě Borsippa král Chammurabi. Slavnou knihovnu v egyptských Thébách 700 let před knihovnou v Ninive založil Ramesse II. Ale díky rozmanitosti a počtu dokumentů získala Aššurbanipalova knihovna pověst té „největší ve starověkém světě“. Trvalo 350 let, než byla překonána.

Podařilo se to jednomu z vojevůdců Alexandra Velikého, který se jmenoval Ptolemaios I. Sótér a kolem roku 300 př. n. l. vybudoval ještě větší knihovnu. Nechal ji postavit v egyptském přístavu Alexandrii a její knihovníci usilovali o to, aby shromáždili kopie většiny písemností z tehdejšího obydleného světa. * Tradice uvádí, že právě v Alexandrii asi 70 učenců přeložilo do řečtiny hebrejskou část Svatého Písma. Tento překlad je označován jako řecká Septuaginta a hojně ho používali první křesťané.

Knihovny v Orientu

V době, kdy Aššurbanipal zveleboval svou knihovnu, vládla v Číně dynastie Čou. V tomto období, které trvalo od roku 1122 př. n. l. do roku 256 př. n. l., vznikly knihy, kterým se říká Pět klasických děl. Patřila k nim příručka pro výklad budoucnosti, sbírka projevů dřívějších vládců, poezie, pokyny pro náboženské obřady a rituály a také dějiny státu Lu v období asi od roku 722 př. n. l. do roku 481 př. n. l. Autorství této poslední knihy je připisováno čínskému filozofu Konfuciovi. Pět klasických děl a nespočetné komentáře k nim ovlivňovaly čínské myšlení po dva tisíce let a vytvořily základ jak pro císařské, tak pro soukromé knihovny.

 V Japonsku Hodžo Sanetoki, člen vládnoucí samurajské rodiny, založil roku 1275 knihovnu ve svém rodinném sídle v Kanazawě (nyní součást Jokohamy). Snažil se shromáždit všechny existující čínské a japonské knihy. Tato sbírka knih existuje až dodnes, i když určitá část z původních děl se nedochovala.

Bible, klášterní knihovny a západní kultura

„Moc tištěného slova a hodnota knihoven jsou nejlépe patrné na vzestupu, rozšíření a trvalosti křesťanského náboženství,“ říká publikace A History of Libraries in the Western World (Dějiny knihoven v západním světě). Jaká je souvislost mezi rozvojem knihoven a šířením křesťanství?

Díla uložená ve velkolepých knihovnách Římské říše byla po jejím rozpadu zničena nebo ztracena. Později začaly po celé Evropě vznikat kláštery křesťanstva, které shromažďovaly to, co ze starověkých knihoven zbylo. Jednou z nejdůležitějších činností, kterými se mnohé kláštery zabývaly, bylo opisování rukopisů Bible i jiných písemností. Například benediktinské kláštery se řídily „Pravidlem sv. Benedikta“, které přikazovalo číst a opisovat knihy.

Knihovny v Konstantinopoli skladovaly a pořizovaly kopie starověkých rukopisů, které se nakonec dostaly do Itálie. Panuje názor, že tyto rukopisy významně přispěly k tomu, že začalo období renesance. Historik Elmer D. Johnson uvedl: „Role, kterou klášterní knihovny sehrály v zachování západní kultury, nemůže být zpochybněna. Po dobu přibližně tisíce let byly intelektuálním srdcem Evropy a bez nich by západní civilizace vypadala úplně jinak.“

K tomu, aby v tom období ‚intelektuální srdce Evropy‘ nepřestalo tlouct, přispívalo opisování Bible. A když Evropou prošla vlna reformace, touha číst Bibli podněcovala obyčejné lidi k tomu, aby se vymanili z okovů negramotnosti. V knize The Story of Libraries (Příběh o knihovnách) je napsáno: „V protestantské reformaci nacházíme kořeny myšlenky, že každý člen společnosti musí mít přinejmenším takové vzdělání, aby mohl číst Bibli. Jak teologické spory sílily, schopnost číst široké spektrum náboženských spisů nabývala na důležitosti. K tomu bylo zapotřebí nejen umět číst, ale také mít ke knihám přístup.“

Bible tedy měla rozhodující úlohu v rozvoji knihoven i v šíření vzdělanosti v západním světě. Když byl vynalezen knihtisk, po celé Evropě a posléze po celém světě vznikly velké soukromé i národní knihovny, v nichž byla uložena díla zabývající se nejrůznějšími náměty.

Knihovny ve 21. století

Dnes jsou některé knihovny mimořádně velké. Zkuste si představit, že byste stáli u police dlouhé 850 kilometrů, na které je 29 milionů knih. Tak rozsáhlá je největší knihovna na světě — knihovna Kongresu Spojených států. Kromě knih je v ní také přibližně 2,7 milionu audio  a video nahrávek, 12 milionů fotografií, 4,8 milionu map a 57 milionů rukopisů. Každý den se tato sbírka rozrůstá o 7 000 dalších položek.

Na druhém místě v počtu knih je Britská knihovna v Londýně, ve které je více než 18 milionů knih. V Ruské státní knihovně v Moskvě je uloženo 17 milionů knih a také asi 632 000 ročníků novin. Ve Francouzské národní knihovně, jedné z nejstarších národních knihoven v Evropě, je 13 milionů knih. Kniha Library World Records (Světové rekordy knihoven) navíc uvádí: „Francouzská národní knihovna byla první knihovnou, která pomocí internetu poskytla fulltextový přístup ke značné části svých sbírek.“ Každému, kdo má přístup k počítači, tak internet umožňuje, aby se k zásobárně vědomostí lidstva dostal neuvěřitelně snadno.

Lidé jsou dnes zaplavováni takovým množstvím informací jako nikdy dříve. Odhaduje se, že celý soubor vědomostí, které má lidstvo k dispozici, se co čtyři a půl roku zdvojnásobuje. Jen ve Spojených státech je každý rok vydáno více než 150 000 titulů nových knih.

Zvláště dnes tedy stojí za zamyšlení výrok starověkého učence a spisovatele, krále Šalomouna: „Dělání mnoha knih není konec, a mnoho se jim oddávat je únavné pro tělo.“ (Kazatel 12:12) Pokud je však člověk při využívání toho, co knihovny nabízejí, rozumný, potom platí to, co prohlásila Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu, totiž že jsou to „místní brány k poznání“.

[Poznámky pod čarou]

[Rámeček a obrázek na straně 20]

Úloha knihovníka

Pokud v katalogu knihovny nemůžete najít knihu, kterou potřebujete, nezoufejte a obraťte se na knihovníka. Jeho znalosti jsou často neocenitelné. Roderick, který pracuje jako knihovník už dvacet let, říká: „Lidé se v knihovně často cítí nesví a podobné pocity mají i vzhledem ke knihovníkům. Běžně se stává, že prosbu začínají slovy: ‚Možná to zní hloupě, ale . . .‘ Žádné hloupé otázky však neexistují. Dobrý knihovník vám dokáže najít to, co hledáte, i když to nutně nemusí být vždy to, na co se ptáte.“

[Rámeček a obrázek na straně 21]

Co ta čísla znamenají? → 225.7

Deweyho desetinné třídění

V mnoha knihovnách jsou knihy a další písemnosti seřazeny podle Deweyho desetinného třídění — na hřbetě každé knihy je číslo, podle kterého je kniha evidována v katalogu. Melvil Dewey, významný americký knihovník, poprvé publikoval tento systém v roce 1876. Všechny materiály jsou podle námětu rozděleny do deseti hlavních tříd. Třídy jsou označeny čísly od 000 do 999:

000–099 Všeobecnosti

100–199 Filozofie a psychologie

200–299 Náboženství

300–399 Společenské vědy

400–499 Filologie

500–599 Přírodní vědy a matematika

600–699 Technika (užité vědy)

700–799 Umění

800–899 Literatura a rétorika

900–999 Zeměpis a dějiny

Každá hlavní třída se dělí na deset podtříd a dále na konkrétní předmětové skupiny. Například Bible má v rámci třídy 200 (náboženství) své vlastní číslo — 220. K předmětovým skupinám, které se týkají Bible, patří například „Nový zákon“ (Řecká písma) s číslem 225. Další čísla ukazují, o jaký druh knihy se jedná:

01 Filozofie a teorie

02 Různé

03 Slovníky, encyklopedie, konkordance

04 Speciální náměty

05 Seriálové publikace

06 Organizace a management

07 Vzdělávání, výzkum, příbuzné náměty

08 Sbírky

09 Dějiny

Encyklopedie o celé Bibli tedy bude mít číslo 220.3 a komentář k Řeckým písmům bude označen číslem 225.7.

Třídění v knihovně Kongresu je podobné, ale využívá kombinaci písmen a čísel. Většina knih má také alfanumerický kód, který označuje autora. A v jiných zemích se zase používají jiné systémy třídění.

[Obrázek na straně 18]

Asyrský král Aššurbanipal, v jehož knihovně byly uloženy klínopisné hliněné tabulky, 650 př. n. l.

[Obrázek na straně 18]

Britská knihovna v Londýně

[Obrázek na straně 18]

Klášterní knihovna ve Švýcarsku, 1761

[Obrázek na straně 19]

Alexandrijská knihovna v Egyptě, kolem roku 300 př. n. l.

[Podpisek]

Z kinhy Ridpath’s History of the World (Vol. II)

[Obrázek na straně 20 a 21]

Knihovna Kongresu Spojených států je největší knihovnou na světě

[Podpisek]

Z knihy Ridpath’s History of the World (Vol. IX)

[Podpisek obrázku na straně 18]

Fotografie vlevo nahoře a dole: Erich Lessing/Art Resource, NY; tabulka: Fotografie s laskavým svolením British Museum