Pastva mezi trny

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V JIŽNÍ AFRICE

POJĎTE se mnou navštívit území v Jižní Africe, které se jmenuje Noorsveld. Tato polopouštní oblast byla pojmenována podle suchomilných pryšců, kterým se tu říká „noors“ a roste jich tu velké množství. Jak je vidět na fotografiích, farmáři zde pěstují hospodářská zvířata, jako jsou například tyto angorské kozy. Chovají je kvůli bílé vlně, které se říká mohér. Ta se zpracovává v jemnou, ale pevnou látku, jež se používá pro výrobu oblečení i koberců. Jak ale angorské kozy dokážou v tomto polopouštním prostředí přežít?

Jak je vidět na obrázku, klíčem k jejich přežití je pryšcová houština. Tento druh pryšce, Euphorbia coerulescens, představuje v zimě více než 40 procent jejich jídelníčku. Při pastvě však kozy musí dávat pozor, aby se neporanily o hrozivé trny. Pastva je pro kozy snazší, když se naučí ulamovat trny svými rohy.

Po vydatných deštích se kozy živí vegetací, která vyroste kolem pryšcových houštin. Ale i to je nebezpečné. Farmář Jurgen Currie ve své knize o Noorsveldu píše: „Pokud by se angorská koza se svými roztomilými dlouhými prameny kudrnaté vlny odvážila okusovat rostliny pod pryšcem, nebo dokonce uvnitř pryšcové houštiny, snadno by se mohla zaplést do trní.“ To může skončit i smrtí. „V letním žáru by taková koza nepřežila déle než dvě hodiny,“ vysvětluje noorsveldský farmář.

Čas od času postihne Noorsveld sucho. Tehdy pryšce představují záchranu. Farmáři se sekačkami projíždějí místa, kde pryšce rostou, a sekají rostliny na malé kousky, jež kozy budou moci snadněji a bezpečněji spást. K hostině se připojují i divoká zvířata. Jurgen Currie o tom vypráví: „Během sucha [velké] antilopy kudu vděčně přijímají tuto životodárnou pomoc. Často je vidíte, jak se na posekaných pryšcích pasou hned vedle silnice. Strach z lidí je potlačen touhou po potravě.“

 Jiný, menší druh pryšce Euphorbia ferox je porostlý tolika hrozivými trny, že k jedlému stonku se většina zvířat vůbec nedostane. Ale protože velmi dobře přežívá sucho, je i tento pryšec prostředkem záchrany. Když nepřijdou deště, farmáři a zemědělští dělníci jdou od jednoho pryšce ke druhému a opalovacími lampami či jinými prostředky odstraňují trny. Je to velmi namáhavá práce. Kniha Veld Plants of Southern Africa (Rostliny jihoafrických savan) vysvětluje: „Jakmile jsou trny spálené, hospodářská zvířata začnou spásat stonky. . . . Antilopy skákavé se brzy naučí živit se ‚spálenými pryšci‘ a jsou velmi krotké. Často se pasou . . . v těsné blízkosti lidí, kteří opalují trny.“

Když pozorujeme kozy pasoucí se mezi pryšci, žasneme nad rozmanitostí Jehovových stvořitelských děl. I když pryšce vypadají nepřátelsky a nebezpečně, v této suché oblasti zajišťují přežití mnoha zvířat.

[Obrázek na straně 24]

Tento druh pryšce představuje v zimě více než 40 procent jídelníčku koz

[Obrázky na straně 25]

Kvetoucí pryšec a detailní pohled na nebezpečné trny