Velbloudi v Andách?

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V PERU

VELBLOUDI v Jižní Americe? To je zvláštní představa. Vždyť tato pouštní zvířata přece žijí v Africe a v Asii. To je sice pravda, nicméně blízkými příbuznými afrických a asijských velbloudů jsou právě jihoamerické lamy. * Na rozdíl od pravých velbloudů však nemají hrby. Navíc dorůstají pouze do výšky průměrného člověka, takže velbloudům nesahají ani po lopatky.

Nejlepší místo, kde můžete lamy spatřit, je pohoří And, a to především v Bolívii a Peru. Žijí však i v jiných oblastech Jižní Ameriky, včetně Patagonie a Ohňové země v Argentině a Chile.

Na těchto zvířatech je zvláště zajímavá jejich elegantní chůze a také rychlost. Stejně pozoruhodné je i to, s jakou lehkostí se dokážou pohybovat po skalnatých svazích. Lamy došlapují na mozolovité chodidlové polštáře, díky nimž se jim jde mnohem lépe než výletníkům, kteří mají tu nejlepší turistickou obuv.

V Andách neroste mnoho trávy a vrstva půdy je tenká. Lamy však svými kopyty napáchají méně škody než  koně nebo muly. Kromě toho mají zuby a patro stavěné tak, že mohou spásat trávu, aniž by poškodily její kořeny.

Většině zvířat se ve velké nadmořské výšce nedaří dobře. Lamy však dokážou spokojeně žít i vysoko v Andách, protože jejich krev obsahuje velké množství červených krvinek.

Tam, kde je nedostatek dřeva na oheň, slouží jako náhražka sušený lamí trus. Divoké lamy navíc odkládají trus jen na určitá místa na hranici svého teritoria, takže je velmi snadné tento „otop“ nasbírat a není potřeba kácet stromy. Kromě toho, v suchém andském vzduchu lamí trus schne velmi rychle.

Kdysi lamy hrály důležitou roli při náboženských rituálech. Například Chiribayové na jihu Peru pohřbívali obětované lamy krotké a alpaky pod podlahu svých domů. Historikové tvrdí, že v každém lunárním měsíci bylo sto vyšlechtěných bílých lam obětováno na Huayaca Pata, hlavním náměstí města Cuzco, a že menší počet jich byl obětován při Inti Raymi, oslavách na počest slunečního boha. Dnes jsou lamy používány k rituálům jen zřídka. Velmi je však ceněné jejich maso, které chutná jako jehněčí.

Dlouho před tím, než lidé začali uchovávat potraviny v ledničkách, Inkové v Andách využívali nízký tlak vzduchu a chlad a prodlužovali trvanlivost lamího masa tím, že je sušili v mrazu. Sušenému masu říkali ch’arki. V podobě „jerky“ se toto slovo dostalo do angličtiny a je možné se s ním setkat i u nás.

Krásných lam bychom si ale měli vážit nejen kvůli tomu, že slouží lidem k užitku, ale i proto, že patří k nádherným výtvorům, které přinášejí chválu Bohu. (Žalm 148:10, 13)

[Poznámka pod čarou]

 [Rámeček a obrázky na straně 16]

Guanako — Odolná a houževnatá krása

Mohlo by se zdát, že takové krásné stvoření s jemnými rysy vyžaduje něžné zacházení. Lamy guanako však obvykle žijí v těch nejdrsnějších končinách od vysokých And po Patagonii a Ohňovou zemi v jižní Argentině a Chile. V takovém nehostinném prostředí se guanako živí lodyhami a kořínky a k pití jí stačí i velmi znečištěná voda. Guanako umí dobře plavat a při běhu dokáže vyvinout rychlost až 65 kilometrů v hodině. Husté řasy jí chrání zrak před větrem, sluncem a prachem. Je smutné, že pytláci tuto lamu intenzivně lovili kvůli masu, kůži a vlně, která je jemnější než vlna alpaky.

[Podpisek]

© Joe McDonald

[Rámeček a obrázek na straně 16]

Alpaka — Zachumlaná do teplého oblečení

Pro život v prostředí, kde jsou obvykle nízké teploty, které však mohou během dne kolísat v rozmezí 50 stupňů Celsia, je alpaka vybavena dlouhým a tlustým vlněným svetrem. Jemná vlna alpaky vydrží víc než ovčí vlna. Díky úzké tlamě tato chundelatá zvířata sice dokážou okusovat trávu rostoucí ve štěrbinách mezi skalami, ale dávají přednost životu v bažinatých oblastech, kde si mohou pochutnávat na jemných výhoncích. Podobně jako ostatní lamy, i alpaky však vydrží mnoho dní bez vody.

 [Rámeček a obrázek na straně 17]

Vikuňa — V luxusním oděvu

I když vikuňa žije vysoko v Andách, kde převažují teploty blízko bodu mrazu, je oblečená jen do lehkého kabátu z krátké srsti. Ta je však považována za nejjemnější zvířecí srst na světě. Na hrudi má vikuňa delší srst, která jí slouží jako jakýsi šál. Dospělá vikuňa poskytuje necelý jeden kilogram vlny každé dva roky, takže se jedná o vzácný a drahý produkt. Jeden metr látky vyrobené z vikuní srsti může stát i více než 2 500 eur.

V době incké říše platily zákony, které vikuňu chránily. V té době se také slavil svátek střiže nazývaný chaccu. Oděv z vikuní srsti mohli nosit pouze příslušníci královského rodu. Zvyk slavit chaccu byl v nedávných letech obnoven a byly také znovu zavedeny zákony na ochranu vikuní před pytláky.

Důležitou součástí slavnosti je odchyt volně žijících vikuní. Lovci je naženou do trychtýřovité pasti, která je v ústí široká asi 300 metrů. Potom vikuním rychle ostříhají vlnu a ihned je vypustí na svobodu.

[Podpisek]

© Wilfredo Loayza/PromPerú

[Rámeček a obrázky na straně 17]

Lama krotká — Andské tažné zvíře

Není ani tak silná jako osel, ani tak rychlá jako kůň. Jako nosič nákladu je však oba předčí. Dokáže na hřbetě unést až 60 kilogramů. Pokud se jí zdá, že je náklad příliš těžký, sedne si zkrátka na zem a nehne se, dokud se váha nákladu nesníží natolik, aby jí to vyhovovalo. Kdybyste si ale chtěli její poslušnost vynutit, lama dokáže vyvrhnout část natrávené potravy z prvního ze svých tří žaludků a s pozoruhodnou přesností a silou ji po vás plivnout.

Obecně jsou však lamy poslušná zvířata. Když se s nimi jedná laskavým způsobem, pak jeden člověk dokáže vést celou karavanu lam nehostinnými náhorními plošinami, kde by jiná zvířata nemohla vydržet kvůli nedostatku kyslíku. Díky své schopnosti pohybovat se v horském terénu jsou lamy používány jako soumaři nejen v Andách, ale i v italských Alpách. Provaz, na němž je lama vedena, a také postroj a pokrývka, kterou má na hřbetě, bývají udělány z lamí srsti.

[Podpisek]

© Anibal Solimano/PromPerú

[Obrázek na straně 18]

Nedávno ostříhaná alpaka

[Obrázek na straně 18]

Mladá lama s ozdobným střapcem na uchu

[Podpisky obrázku na straně 15]

Mapa: Mountain High Maps® Copyright © 1997 Digital Wisdom, Inc.; lamy: © Alejandro Balaguer/PromPerú