Ondol — Jedinečný systém vytápění

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V KOREJSKÉ REPUBLICE

V KOREJI vládne tuhá zima. Jsme docela prokřehlí, a tak jsme rádi, že nás naše usměvavá hostitelka zve dál. Uvnitř je naštěstí teplo, přestože nikde nejsou vidět žádná kamna ani radiátor. U dveří si zouváme boty. Podlaha v místnosti příjemně hřeje. A tak se na podlaze usazujeme a pokládáme na ní ruce. Cítíme, jak pomalu začínají rozmrzat.

Téměř každý dům v Koreji má tento typ podlahového vytápění. Říká se mu ondol. Jak ale funguje? A jak ovlivňuje způsob života tamějších obyvatel? Než si na tyto otázky odpovíme, řekneme si něco o tom, jak tento systém vlastně vznikl.

Historie podlahového vytápění

Podlahové vytápění bylo vynalezeno ještě před tím, než přišel na zem Ježíš Kristus. Z archeologických nálezů a historických záznamů vyplývá, že to byli zřejmě starověcí Římané, kdo začal systém podlahového vytápění využívat jako první. * V průběhu čtvrtého a pátého století n. l. si tento systém získal oblibu i na celém Korejském poloostrově, kde se mu začalo říkat ondol. Tento název je odvozen z čínských znaků, které znamenají „žhavé prohlubně“. Starověké čínské dílo Knihy dynastie Tchang k tomu uvádí: „V zimě [Korejci] zajišťovali teplo tak, že pod podlahou vyhloubili dlouhé topné kanály, do nichž proudil horký vzduch z ohniště.“

Jak původní ondol fungoval

U původního ondolu sloužilo jako zdroj tepla ohniště, které mohlo být umístěné v kuchyni, ale někdy se také nacházelo mimo obytné místnosti. Kolem kuchyně se dvěma či třemi ohništi mohl být odpovídající počet místností, které byly vytápěny ondolem. Kdybyste vstoupili do staré korejské kuchyně, pravděpodobně  byste si všimli jednoho či dvou velkých železných kotlů, které byly na ohništi umístěny. Oheň tedy sloužil k vaření rýže nebo polévky a zároveň k vytápění vedlejší místnosti. Docela praktické, že?

Podlaha kuchyně většinou bývala asi metr pod úrovní vytápěné místnosti. Díky tomu mohl pod podlahou snadněji proudit kouř a horký vzduch. Kouř proudící pod podlahou? Ano, to je totiž tajemství ondolu.

Vodorovné kanály, kterými proudilo teplo a kouř, vedly pod podlahou a spojovaly ohniště s komínem. Horký vzduch proudil topnými kanály a ohříval podlahu z kamenů a hlíny.  Nebylo to ale tak jednoduché, jak to možná vypadá. Musely totiž být splněny dva zdánlivě neslučitelné požadavky. Aby palivo dobře hořelo, musel kouř proudit kanály rychle a musel být bez jakýchkoli překážek odváděn komínem. K tomuto účelu by se proto nejlépe hodily topné kanály, které by byly rovné a krátké. Pokud se však zároveň měla teplem z ohně ohřívat podlaha, musel horký vzduch a kouř zůstat v topných kanálech co nejdéle. Tyto kanály proto byly vybudovány tak, aby procházely pod celou místností, a aby tedy horký vzduch neunikal komínem příliš rychle. Když se podařilo tyto dva požadavky rozumně skloubit, mohlo být v místnosti celou noc příjemné teplo, přestože se oheň rozdělal jen na několik málo hodin.

Říká se, že v jedné několik set let staré místnosti fungoval ondol neuvěřitelně účinně. Díky umístění topných kanálů stačilo jen jednou zatopit, a podlaha vydržela hřát 45 dní. Pravděpodobně však mohla zůstat teplá až 100 dní. Tato místnost byla naneštěstí zničena během korejské války na začátku 50. let minulého století. V roce 1982 odborníci celou stavbu opravili, a turisté tak mají možnost tuto zajímavou místnost navštívit. Tepelná účinnost se oproti minulosti podstatně snížila. Přesto však po jediném zatopení zůstává podlaha teplá několik dní — na jaře a na podzim deset dní a v zimě tři dny, a to i v případě, že venkovní teplota klesne pod –10 stupňů Celsia.

Další tajemství ondolu spočívalo v konstrukci samotné podlahy. Ještě před položením podlahy byly vybudovány topné kanály. Na ty se poté umístily ploché kameny o tloušťce okolo pěti až sedmi centimetrů. Na podlahu kolem ohniště, kde bylo přirozeně tepleji, byly položeny o něco silnější kameny, aby se zabránilo tepelným ztrátám. Kameny se pak pokryly vrstvou hlíny a podlaha byla zarovnána. Tento podklad byl nakonec pokryt několika vrstvami papíru napuštěného olejem.

Při vytápění ondolem bývala podlaha v některých místech poněkud chladnější. Starší lidé, například prarodiče či rodiče, a také hosté byli proto usazováni do míst, kde bylo tepleji. Byl to projev úcty.

Typické místnosti vytápěné ondolem se lišily podle toho, zda se jednalo o severní, nebo jižní část Korejského poloostrova. Na severu nebyla vytápěná místnost oddělena od kuchyně žádnou zdí. Teplo v místnosti tak bylo zajišťováno jednak ondolem a jednak samotným ohništěm. Naproti tomu v jižní části poloostrova bývala kuchyň od obývací místnosti oddělena zdí, která sloužila jako ochrana před kouřem.

Jako palivo pro tento druh ohnišť Korejci zpravidla používali dřevo. Než tedy ondol uvedli do chodu, nanosili vedle ohniště hranici suchého dříví. Potom pomocí papíru a slámy rozdělali oheň. Jako palivo někdy posloužilo také dřevěné uhlí. Ve 20. století ho Korejci začali používat ve formě briket. Při využívání tohoto systému vytápění je samozřejmě zapotřebí řádná údržba. Pokud by se v topném kanálu objevily praskliny, mohl by do  místnosti začít pronikat oxid uhelnatý, což by mohlo mít tragické následky.

Ondol v dnešní době

Tradiční ondol je dnes v korejských domácnostech k vidění jen zřídka. Moderní budovy, včetně výškových, místo toho využívají novodobou verzi ondolu — teplovodní podlahové vytápění. K ohřívání podlahy se v tomto případě nevyužívá horký vzduch, ale horká voda. Je přitom zajímavé, že za vynálezem tohoto systému nestojí Korejci.

Na začátku 20. století americký architekt Frank Lloyd Wright stavěl hotel v Japonsku. Když byl jednou pozván do domu jistého japonského šlechtice, dostal se do místnosti, která se od klasického japonského stylu lišila. Podlaha byla pokryta žlutým papírem a hřála. Byla to typická korejská místnost vytápěná ondolem. Majitel domu se s tímto typem vytápění setkal v Koreji a byl to pro něj nezapomenutelný zážitek. Když se potom vrátil do Japonska, nechal si jednu takovou místnost vybudovat i ve svém domě. „Je to velmi příjemný pocit, když máte nohy v teple,“ popsal své dojmy Wright. Okamžitě mu bylo jasné, že ondol je ideální vytápěcí systém, a začal ho využívat ve svých stavebních projektech. A byl to právě Wright, kdo se stal vynálezcem teplovodního podlahového vytápění, kde už neproudil horký vzduch kanály, ale horká voda trubkami.

Tento nový systém podlahového vytápění se velmi dobře hodil k životnímu stylu Korejců. Jakmile se v Koreji objevil, okamžitě si získal velkou oblibu. Dnes tento systém využívá většina korejských domácností.

Ondol a životní styl

Používání ondolu velmi podstatně ovlivnilo korejský životní styl. Vzhledem k tomu, že podlaha je mnohem teplejší než vzduch v místnosti, lidé si raději sedají na zem než na studené židle. Korejci proto na podlaze sedí, jí, povídají si s přáteli, a dokonce i spí. Někdy na podlahu rozprostřou silnou pokrývku zvanou ibul, aby jim bylo ještě tepleji. Když se členové rodiny vrátí domů, strčí nohy pod tuto pokrývku a společně si vychutnávají příjemné teplo — je to zážitek, který utužuje rodinná pouta.

Korejský způsob života je stále více ovlivňován západní kulturou, a proto příslušníci mladší generace často raději sedí na židlích u stolu a spí v posteli. Většina Korejců však dává přednost novodobému ondolu, tedy teplovodnímu podlahovému vytápění. Pokud Koreu navštívíte, nepochybně se s tímto jedinečným systémem vytápění setkáte.

[Poznámka pod čarou]

[Nákres a obrázky na straně 23]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

Schéma rozmístění topných kanálů

1 Ohniště

2 Topné kanály

3 Komín

→ → 2 → →

→ → 2 → →

→ → 2 → →

● 1 → → 2 → → ● 3

→ → 2 → →

→ → 2 → →

→ → 2 → →

[Obrázky]

Ohniště se využívalo k vaření a také k vytápění vedlejší místnosti

Aby byl „ondol“ opravdu účinný, musí být komín i topné kanály v dobrém stavu

[Podpisek]

Místo: Korean Folk Village

[Obrázek na stranách 24 a 25]

V místnosti vytápěné „ondolem“ jsou místa, kde je nejtepleji, vyhrazena pro starší lidi

[Podpisek]

Místo: Korean Folk Village