Co říká Bible

Jak bychom měli využívat svobodu volby?

BŮH obdařil první lidi schopností svobodně se rozhodovat. Adam měl za úkol starat se o zahradu Eden a pojmenovat zvířata. (1. Mojžíšova 2:15, 19) Ale důležitější bylo to, že Adam s Evou se mohli rozhodnout, zda budou, nebo nebudou poslouchat Boha. (1. Mojžíšova 2:17, 18)

Od té doby již lidé učinili nesčíslné množství rozhodnutí — mnohá z nich byla moudrá, jiná nemoudrá a ještě další naprosto ničemná. Některá špatná rozhodnutí měla katastrofální následky. Bůh přesto do našeho práva rozhodovat se nezasahoval. Jako milující otec nám prostřednictvím Bible nabízí pomoc, abychom si dokázali správně vybrat. Také nás varuje před následky špatných rozhodnutí. Bible říká, že sklidíme to, co zaséváme. (Galaťanům 6:7)

Rozhodnutí v osobních záležitostech

Někdy Bůh jasně ukazuje, jaká je jeho vůle, a dává nám konkrétní pokyny. Ve většině případů však Bible nestanovuje pravidla, jimiž bychom se měli řídit v každé osobní záležitosti. Namísto toho nám poskytuje všeobecné vedení, které nám  umožňuje projevit svůj osobní vkus a přání. Všimněte si například, co Bible říká o rekreaci.

Písmo popisuje Jehovu jako „šťastného Boha“. (1. Timoteovi 1:11) Píše se zde také, že je „čas se smát“ a „čas poskakovat“. (Kazatel 3:1, 4) Král David hrál na hudební nástroj, aby pomohl druhým lidem. (1. Samuelova 16:16–18, 23) Ježíš navštívil svatební hostinu a přispěl k jejímu zdárnému průběhu tím, že proměnil vodu ve víno. (Jan 2:1–10)

Bible však také dává tuto praktickou radu: „Kdo chodí s moudrými, zmoudří, ale ten, kdo jedná s hlupáky, pochodí špatně.“ (Přísloví 13:20) „Oplzlé žertování“ a nemravnost urážejí Boha a mohou zničit náš vztah k němu. (Efezanům 5:3–5) Jestliže se při společenských setkáních nestanoví jasné hranice v používání alkoholu, mohou vzniknout vážné problémy. (Přísloví 23:29–35; Izajáš 5:11, 12) Jehova Bůh také nenávidí násilí. (Žalm 11:5; Přísloví 3:31)

Tyto biblické texty nám pomáhají, abychom měli na rekreaci stejný názor jako Bůh. Když se křesťané rozhodují, berou přitom v úvahu biblické zásady. Každý z nás totiž ponese dobré i špatné důsledky svých rozhodnutí. (Galaťanům 6:7–10)

Podobně jsou křesťané vybízeni, aby se na základě biblických zásad moudře rozhodovali v takových věcech, jako je oblékání, manželství, rodičovství a obchodní podnikání. O těchto věcech Bible nepojednává detailně, a tak se křesťané mohou rozhodovat na základě svědomí školeného biblickými zásadami. (Římanům 2:14, 15) Křesťan by měl ve všech osobních rozhodnutích použít následující měřítko: „Ať tedy jíte, nebo pijete, nebo děláte cokoli jiného, všechno dělejte k Boží slávě.“ (1. Korinťanům 10:31)

Také bychom měli mít na paměti zásadu, že se máme ‚starat o své vlastní záležitosti‘. (1. Tesaloničanům 4:11) Křesťan si často může vybrat z několika možností, které nejsou v rozporu s Boží vůlí. Volba jednotlivých křesťanů se tedy může lišit. Kdybychom soudili jeden druhého, Bohu by se to nelíbilo. (Jakub 4:11, 12) Bible nám moudře radí: ‚Ať nikdo z vás netrpí jako ten, kdo se plete do záležitostí jiných lidí.‘ (1. Petra 4:15)

Rozhodnutí sloužit Bohu

Bible ukazuje, že budeme-li poslouchat Boha, přinese nám to užitek. Bůh přesto lidi nenutí, aby ho uctívali, spíše jim to nabízí. Bible například říká: „Vejděte, uctívejme a klanějme se; poklekněme před Jehovou, naším Původcem.“ (Žalm 95:6)

Takovou nabídku dostali starověcí Izraelité. Před více než 3 500 lety stáli před horou Sinaj, kde Bůh tyto miliony lidí seznámil se systémem pravého náboženství, který byl později zaznamenán v mojžíšském Zákoně. Mohli si vybrat, zda budou sloužit Bohu, nebo ne. Jak se rozhodli? Jednotně řekli: „Všechno, co Jehova mluvil, jsme ochotni dělat a být poslušní.“ (2. Mojžíšova 24:7) Sami se tedy rozhodli, že budou Jehovu uctívat.

V prvním století Ježíš zahájil kázání dobré zprávy o Božím Království. (Matouš 4:17; 24:14) Nikdy nikoho nenutil, aby se tohoto díla zúčastnil. Spíše druhé laskavě zval a říkal jim: „Staň se mým následovníkem.“ (Marek 2:14; 10:21) Toto pozvání přijali mnozí lidé a začali kázat spolu s ním. (Lukáš 10:1–9) Po nějaké době se někteří rozhodli, že Ježíše opustí. A Jidáš se dokonce rozhodl, že jej zradí. (Jan 6:66; Skutky 1:25) Později, když dílo vedli apoštolové, se učedníky stalo mnoho dalších lidí — a ne pod pohrůžkou násilí, ale ze své svobodné vůle. ‚Stali se věřícími‘, protože byli „správně nakloněni“. (Skutky 13:48; 17:34) Také dnes praví křesťané ochotně poslouchají Boží slovo a řídí se Ježíšovým učením.

Je tedy zřejmé, že Bůh si přeje, abychom svou schopnost rozhodovat se používali. Kromě toho nám dává v Bibli vedení, abychom se rozhodovali správně. (Žalm 25:12) Pokud jde o rozhodnutí v osobních záležitostech, každý křesťan by měl pečlivě uvažovat o Božích zásadách. Pouze tak budeme Bohu prokazovat „posvátnou službu se svou silou rozumu“. (Římanům 12:1)