Křesťanská láska v době tísně

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V NIGÉRII

NEDĚLE 27. ledna 2002 byla v nigerijském Lagosu nazvána „černou nedělí“. Výbuchy v podzemním muničním skladu otřásaly celým městem a osvětlovaly noční oblohu. V okruhu tří kilometrů po několik hodin pršely z nebe pumy a suť. Ve městě vypukla panika.

Strach přiživovaly i nejrůznější divoké fámy. Lidé, kteří v panické hrůze vyběhli do ulic, nevěděli, co se děje ani kam mají utíkat. Stovky lidí, včetně mnoha vyděšených dětí, vběhly za tmy do kalných vod kanálu a utopily se. Obytné domy, školy a budovy podniků byly zničeny nebo vážně poškozeny, takže tisíce lidí zůstaly bez domova a bez práce. Odhaduje se, že při této tragédii zahynulo asi tisíc lidí, přičemž pozdější odhady byly ještě vyšší.

V obytných čtvrtích, které se nacházely v okolí tohoto vojenského muničního skladu, bylo později nalezeno 1 350 nevybuchlých bomb, raketových střel a ručních granátů. Jeden muž našel ve svém obývacím pokoji jakýsi kovový předmět, nepoznal však, že se jedná o granát, a tak ho dal do kufru auta a odvezl ho příslušným orgánům.

Když se o explozích dozvěděla nigerijská odbočka svědků Jehovových, ihned kontaktovala jednoho staršího v Lagosu a následně požádala 16 cestujících dozorců v této oblasti, aby zjistili situaci místních svědků, jichž zde žije asi 36 000. Odbočka poskytla milion nairů (asi 10 000 amerických dolarů) a vydala  pokyny, jak má být sestaven výbor pro humanitární pomoc.

Dvě mladé ženy z řad svědků Jehovových žel přišly o život a jeden muž byl těžce zraněn šrapnelem. Poškozeny byly dva sály Království a domy pětačtyřiceti rodin.

Šest dní po výbuchu v muničním skladu, 2. února 2002, propukly v jiné části města boje mezi etnickými skupinami. Podle Červeného kříže při tom zahynulo 100 lidí, 430 bylo zraněno a 3 000 jich bylo násilím vyhnáno z domova. Shořelo 50 domů. Členové výboru pro humanitární pomoc, kteří se starali o potřeby obětí „černé neděle“, začali okamžitě pátrat po svých spoluvěřících v této oblasti.

Tentokrát nezahynul žádný ze svědků, protože když boje začaly, většina z nich byla na krajském sjezdu. Avšak mnozí svědkové z této části města, kde je pět sborů, přišli o domov. Jejich křesťanští bratři je bez váhání vzali k sobě. Jeden lékař z řad svědků a jeho manželka poskytli ubytování 27 lidem.

Svědkové Jehovovi v Lagosu, které nezasáhly výbuchy ani etnické boje, štědře poskytli potraviny, oblečení a potřeby do domácnosti. Městský dozorce uvedl: „Bratři v oblasti Lagosu toho přinášejí mnohem víc, než je potřeba.“ Odbočka musela sborům napsat dopis, ve kterém je žádala, aby již další humanitární pomoc neposílaly. Přebytečné věci, které naplnily tři nákladní automobily, byly uskladněny v odbočce.

Sboroví starší navštívili mnoho lidí, kteří byli těmito pohromami postiženi nebo kterým zemřel někdo blízký. Snažili se předat jim útěchu z Písma. Výbor pro humanitární pomoc zorganizoval opravy domů, které byly poškozeny. Oběti obou katastrof dostaly vybavení do domácnosti, oblečení a potraviny, a výbor jim pomohl najít ubytování. Celkem se jednalo o devadesát rodin a jednotlivců.

Pomocí, kterou dostali, byli mnozí postižení ohromeni. Jeden bratr členům výboru nadšeně řekl: „Dokud budu naživu, Jehova pro mě bude ‚útočištěm a silou‘.“ (Žalm 46:1, 2)

Lidé v okolí si všímali, jak si svědkové Jehovovi při těchto katastrofách navzájem pomáhají. Strýc jedné ženy, která byla svědkem Jehovovým a která zahynula, řekl sborovým starším: „Vrátím se, abych vám pořádně poděkoval a dozvěděl se více.“ Své rodině řekl: „To, co jsem v Lagosu viděl, bylo úžasné. Ani příbuzní neudělali tolik jako tito lidé.“

[Obrázek na straně 13]

Nákladní auto s humanitární pomocí

[Obrázek na straně 13]

Někteří z těch, kdo dostali pomoc

[Obrázek na straně 14]

Tento manželský pár ubytoval 27 lidí, kteří ztratili domov

[Obrázek na straně 14]

Svědkové pracují na poškozeném domě

[Podpisek obrázku na straně 13]

Nahoře: Sam Olusegun-The Guardian