Existuje nějaký hřích, který je neodpustitelný?
Co říká Bible
Existuje nějaký hřích, který je neodpustitelný?
JE NĚJAKÝ trest, který by byl horší než trest smrti? Ano, je to smrt bez naděje na vzkříšení, smrt, která čeká toho, kdo spáchal neodpustitelný hřích. Ježíš řekl, že existuje hřích, který ‚nebude odpuštěn‘. (Matouš 12:31)
Bible však o Bohu říká, že je ochotný odpouštět. Lidé mohou mít sklon chovat zášť a neodpouštět, ale Bůh ‚odpouští ve velkém měřítku‘. (Izajáš 55:7–9) Dokonce byl ochoten zaplatit vysokou cenu tím, že poslal svého milovaného Syna na zem jako usmiřující oběť. Tato oběť je tak hodnotná, že může vymazat naše hříchy. (Jan 3:16, 17; Skutky 3:19; 1. Jana 2:1, 2)
V určeném čase Bůh vzkřísí mnoho lidí, kteří se provinili těžkými hříchy. Tito lidé mu již nebudou muset skládat účty za to, co udělali v minulosti. (Skutky 24:15; Římanům 6:23) Ježíš totiž řekl, že s výjimkou neodpustitelného hříchu ‚bude hřích a rouhání všeho druhu lidem odpuštěno‘. (Matouš 12:31) Možná se tedy zeptáte: ‚Co by mohlo být tak mimořádně špatné, že by to Bůh neodpustil?‘
Kdy už pokání není možné
Ježíšovo varování se týkalo svévolného, záměrného „rouhání proti duchu“. V případě takového hříchu nelze hříšníka zprostit viny. „Nikoli, ani v tomto systému věcí, ani v budoucím,“ dodal Ježíš. (Matouš 12:31, 32) Ti, kdo se provinili takovým hříchem, nebudou vzkříšeni.
Co je rouhání proti duchu? Toto rouhání vychází ze srdce a ukazuje, že člověk, který se rouhá, má zlovolný postoj a úmysl. Závažnost tohoto hříchu je umocněna právě záměrným vzdorováním Božímu svatému duchu. Znázorněme si to: V některých zemích zákon rozlišuje mezi vraždou prvního stupně a vraždou druhého stupně. Podstatné je, jakým způsobem byla provedena a zda byla záměrná, přičemž trest smrti se ukládá pouze v případě úmyslné, předem promyšlené vraždy.
Apoštol Pavel, který byl původně rouhačem, řekl: „Bylo [mi] projeveno milosrdenství, protože jsem byl v nevědomosti.“ (1. Timoteovi 1:13) Hřešit proti svatému duchu znamená odporovat mu svévolně. Srdce takového hříšníka je již tak ničemné, že náprava není možná.
Tento druh hříchu měl zjevně na mysli Pavel, když napsal: „Je ... nemožné, aby ti, kdo byli jednou provždy osvíceni a okusili nebeský velkorysý dar a stali se podílníky svatého ducha a kdo okusili znamenité Boží slovo a síly budoucího systému věcí, ale kdo odpadli, byli znovu oživeni k pokání.“ (Hebrejcům 6:4–6) Tento apoštol také řekl: „Jestliže ... svévolně pácháme hřích po přijetí přesného poznání pravdy, nezůstává již žádná oběť za hříchy.“ (Hebrejcům 10:26)
Důvodem, proč Ježíš varoval před neodpustitelným hříchem, bylo chování některých náboženských vůdců v jeho době. Oni však na toto varování nejen nedbali, ale dokonce Ježíše nechali zabít. Později slyšeli o nepopiratelných dokladech, že svatý duch vykonal cosi zázračného. Dozvěděli se, že Ježíš byl vzbuzen z mrtvých. Bylo tedy jasné, že Ježíš byl očekávaným Kristem. Přesto jednali proti svatému duchu ničemně, protože podplatili římské vojáky, aby o Ježíšově vzkříšení šířili lži. (Matouš 28:11–15)
Varování pro pravé křesťany
Proč si varování před neodpustitelným hříchem mají vzít k srdci praví křesťané? Protože i když někdo má přesné poznání o Bohu a o působení svatého ducha, může se v něm vyvinout ničemné srdce. (Hebrejcům 3:12) Měli bychom si dát pozor, abychom si nemysleli, že nám se nic takového nemůže stát. Podívejme se na Jidáše Iškariotského. Zpočátku byl věrným následovníkem Ježíše. Byl vybrán za jednoho z dvanácti apoštolů, takže musel mít dobré vlastnosti. V určité době však připustil, aby se v něm začaly rozvíjet ničemné myšlenky a touhy, které ho nakonec ovládly. V té době, kdy na vlastní oči viděl Ježíšovy podivuhodné zázraky, kradl peníze. Potom šel a za peníze zradil Božího Syna.
Stalo se, že lidé, kteří byli dříve věrnými křesťany, se záměrně odtáhli od Boha, možná kvůli zahořklosti, pýše nebo chamtivosti, a stali se z nich odpadlíci, kteří bojují proti Božímu duchu. Záměrně vzdorují tomu, co svatý duch nade vší pochybnost uskutečňuje. Spáchali tito lidé neodpustitelný hřích? Ten, kdo je bude soudit, je Jehova. (Římanům 14:12)
Nesuďme tudíž druhé, ale raději střežme sami sebe, abychom se nedopouštěli tajných hříchů, které mohou postupně zatvrdit naše srdce. (Efezanům 4:30) A může nám být útěchou skutečnost, že Jehova nám odpustí ve velkém měřítku i těžké hříchy, pokud činíme pokání. (Izajáš 1:18, 19)
[Obrázek na straně 12 a 13]
Někteří farizeové spáchali neodpustitelný hřích