Mladí lidé se ptají...

Jak mohu najít vhodného spolubydlícího?

„Není možné, abych byla v celodobé službě a přitom platila nájem a inkaso bez spolubydlících.“ (Lydie) *

KDYŽ mladí lidé odejdou z domova, jsou často nemile překvapeni tím, jak nákladný je život ve ‚skutečném světě‘. Mnozí se s vysokými životními náklady vypořádávají tak, že se o výdaje dělí s jedním nebo více spolubydlícími.

Jak ale zdůraznil předchozí článek této série, bydlet s někým — zvláště pokud ho vůbec neznáš — může být opravdu náročné. * To platí i v případě mladých křesťanů, kteří spolu bydlí proto, aby mohli sloužit jako celodobí evangelisté. Ať už jsi v jakékoli situaci, pokud přemýšlíš o tom, že bys k sobě někoho vzal, rozhodně se při výběru takového člověka vyplatí použít „praktickou moudrost“. * (Přísloví 3:21)

Špatná společnost je nebezpečná

Mnoho mladých dospělých hledá své potenciální spolubydlící na informačních tabulích, v novinových inzerátech a na internetu. Pro mladé křesťany to však může být velmi nebezpečné. Pravděpodobně by ses tak setkal s lidmi, kteří nesdílejí tvou víru, morální zásady a měřítka. Je snad úzkoprsé nebo asociální, že chceš bydlet pouze s někým, kdo je stejné víry? Ne, je to projev moudrosti. Bible totiž dává výstrahu: „Špatná společenství kazí užitečné návyky.“ (1. Korinťanům 15:33)

Ukažme si to na příkladu mladé ženy, která se jmenuje Lee. Když začala bydlet na univerzitní koleji, nebyla ještě pokřtěná. Vzpomíná: „Bylo to nebezpečné prostředí. Některým holkám se stalo, že když se vrátily domů, jejich spolubydlící tam spala se svým klukem.“ Život na koleji se brzy negativně projevil na jejím duchovním smýšlení. Lee připouští: „Chyběla jsem na většině křesťanských shromáždění.“ Nepřekvapuje tedy, že se její chování postupně zhoršovalo. „Stalo se, že jsem zaklela a jedna holka na to reagovala slovy: ‚Tohle Jehova schvaluje?‘“ Bylo to velmi pokořující. Lee naštěstí toto nezdravé prostředí opustila a začala dělat duchovní pokroky. Z její zkušenosti jasně vyplývá, jak nebezpečné je žít s lidmi, kteří nerespektují tvá měřítka.

Jak najít vhodné spolubydlící

Kde se tedy po nich můžeš poohlédnout? Začni ve sboru svědků Jehovových, do kterého patříš. Není bez zajímavosti, že celodobí evangelisté se často s dalšími duchovně smýšlejícími mladými lidmi setkávají při absolvování  různých škol a na schůzkách, které jsou pořádány zejména pro celodobé kazatele. * Pomoci ti mohou také rodiče, starší místního sboru, cestující dozorci a další křesťané. Mohou totiž znát nějaké mladé lidi, kteří by se pro tebe jako spolubydlící hodili.

Velmi může pomoci také to, když se o tom zmíníš druhým. Čím více lidí se o tvé snaze dozví, tím pravděpodobněji dosáhneš dobrých výsledků. (Kazatel 11:6) Při hledání spolubydlícího se ale především modli k Jehovovi a spoléhej přitom, že tvému úsilí požehná. (1. Jana 5:14, 15)

Zjisti si nezbytné informace

Když najdeš možného spolubydlícího, možná budeš chtít, abyste spolu začali bydlet co nejdříve. Moudré ale bude, když si nejprve zjistíš určité informace. Podávají o tomto člověku bratři ve sboru, odkud pochází, „dobrou zprávu“? (Skutky 16:1, 2) Ty a tvoji rodiče si můžete promluvit přímo s duchovně způsobilými křesťany, kteří toho člověka znají. Můžete jim položit následující otázky: Jakou má pověst? Je tento člověk citově vyrovnaný a duchovně stálý? Chodí do kazatelské služby a podává komentáře na shromážděních? Je znám svým bezúhonným chováním?

Pamatuj, že ten, „kdo chodí s moudrými, zmoudří“. (Přísloví 13:20) David říká: „Můj spolubydlící má dobré duchovní smýšlení. To pomáhá i mně, abych byl také duchovně smýšlejícím člověkem.“ Renee, u které se již vystřídala řada spolubydlících, to vidí podobně: „Některé dívky, s nimiž jsem bydlela, navrhly, že si každý večer společně přečteme kapitolu z Bible. Moje rodina není v pravdě, a proto jsme nikdy rodinné studium Bible neměli. A tak to, že jsem ‚rodinné studium‘ mohla mít s nimi, bylo zkrátka super.“ Pokud tvůj spolubydlící stejně jako ty miluje duchovní věci, podpoří to dobré vztahy mezi vámi.

 Otevřeně si promluvte

Sejděte se a promluvte si. Z tohoto rozhovoru poznáš, jestli si jako lidé vyhovujete. Je zajímavé, že studie uveřejněná v časopise Communication Research Reports odhalila, že „největší spokojenost a vzájemné sympatie“ přineslo to, pokud oba spolubydlící mají podobné návyky v komunikaci. Jsi-li tedy otevřený, přátelský a rád si popovídáš, mohou vzniknout problémy, pokud bydlíš s někým, kdo je chladný, mlčenlivý nebo je rád o samotě.

Ačkoli nechceš, aby se váš rozhovor zvrhl v jakýsi policejní výslech, je užitečné, promluvíš-li si se svým případným spolubydlícím o tom, jaké má v současnosti cíle a plány. Usiluje o duchovní pokrok nebo chce jen uniknout před tíživou situací v rodině? Lydie upozorňuje na další problém, který může nastat: „Dívka, se kterou jsem bydlela, měla známost. Její chlapec u nás byl pečený vařený a zůstával tam dlouho do noci.“ Lydie považovala jejich projevy náklonnosti za nevhodné a vadily jí. Takovým problémům se někdy lze vyhnout, stanoví-li se předem určitá základní pravidla. Renee k tomu podotýká: „Měly jsme pravidlo, že chlapci musí do určité hodiny odejít.“ Je také rozumné, když se oba spolubydlící dohodnou, že nikdy nezůstanou sami v místnosti nebo v bytě s osobou opačného pohlaví.

Stojí za to si také promluvit o takových věcech, jako jsou koníčky, priority a oblíbené hudební směry. „Chtěl bych bydlet s někým, kdo má rád stejné věci jako já, kdo má podobnou osobnost a kdo má stejné záliby,“ říká Mark. To, že někdo má rozdílný vkus, rozhodně nevylučuje možnost společného bydlení. Otázkou ale je, do jaké míry se jeden druhému dokážete přizpůsobit. Jste ochotní tolerovat odlišnosti a v případě potřeby ustoupit?

Lee navrhuje: „Měli byste se také zeptat, co si ten druhý od společného bydlení slibuje. Někdo očekává, že se stanete jeho nejlepším přítelem a kamarádem. O to mi ale nejde.“ Podobný názor zastává i David. „Rád bydlím s takovým klukem, se kterým mohu dělat věci společně, ale který se mě nedrží jako klíště, když se chci věnovat jiným lidem.“ Zjisti si také, jestli dotyčný počítá s tím, že tě bude podporovat v evangelizačním díle nebo jestli se chce soustředit na něco jiného, například na službu v cizojazyčném sboru.

Neopomeňte probrat takové záležitosti, jako je vaření (Umíte to oba?), rozdělení domácích prací, používání soukromých spotřebičů, šatníku, nábytku, skladovacích prostor a to, jestli budete mít domácí zvířata. Pokud si o takových věcech promluvíte, můžete předejít nedorozuměním a zraněným citům. V Příslovích 20:18 je napsáno: „Radou jsou pevně založeny plány.“

„Slušně a uspořádaně“

Další užitečná zásada je zaznamenána v Lukášovi 14:28. Podle tohoto textu si máme ‚spočítat náklady‘. Ano, zkuste si spočítat, jak vysoké budou vaše výdaje na živobytí. Kolik se utratí za nájem? Za jídlo? A za inkaso? Budete používat společný telefon? Pokud ano, kolik každý z vás zaplatí? „Dříve než nějakou holku přijmu za spolubydlící, rozhodně se ubezpečím, že je schopna uhradit svůj díl výdajů,“ říká Lydie. Internetový časopis The Next Step si správně povšiml: „Spolubydlící, který nepřispívá na nájem či na jídlo ... nebo může za velké částky za inkaso, vás zbytečně stresuje.“

„Někdy nejde o to kolik,“ říká Renee, „ale o to kdy!“ Vysvětluje to: „Nájem musíme zaplatit třetí den v měsíci. Moje spolubydlící ale někdy na víkend před tím, než má zaplatit svůj díl, odjede, a já se musím našemu domácímu omluvit.“ Je tedy zřejmé, že moudrý člověk všechno dělá „slušně a uspořádaně“ a neponechává důležité věci na náhodě. (1. Korinťanům 14:40) Obvykle je moudré vyhotovit to, na čem jste se dohodli, písemně.

Budeš-li postupovat opatrně a prozíravě, je pravděpodobnější, že se ti podaří najít spolubydlícího, který se prokáže jako požehnání, a ne jako zdroj potíží. Co však dělat, objeví-li se problémy a vzniknou-li osobní konflikty? Tyto situace rozebere některý z příštích článků.

[Poznámky pod čarou]

[Obrázek na straně 26]

Bydlet s někým, kdo se neřídí mravními zásadami obsaženými v Bibli, je nebezpečné

[Obrázek na straně 26]

Než se s někým dohodneš na společném bydlení, sejděte se a promluvte si o důležitých otázkách