Návštěva ve městě tmavého zlata

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V BRAZÍLII

O BRAZILSKÉM městě Ouro Prêto jste možná nikdy neslyšeli, ale v 18. století mělo třikrát více obyvatel, než měl New York, a z jeho příjmů kdysi pocházely finanční prostředky na obnovu portugalského města Lisabon, které bylo zemětřesením srovnáno se zemí. V roce 1980 Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu připsala Ouro Prêto do seznamu světového přírodního a kulturního dědictví, v němž je nyní zahrnuto téměř 700 míst, která vynikají svou kulturní a přírodní hodnotou. Proč Ouro Prêto dostalo tento status? Podívejme se na historii tohoto jedinečného města.

Zlato objevené v doušku vody

V první polovině sedmnáctého století podnikalo výzkumné výpravy do Brazílie mnoho portugalských cestovatelů nazývaných bandeirantes (vlajkonoši), kteří pátrali po nové zemi, Indiánech a zlatu. Jedna taková výprava pronikla do vnitrozemí a dostala se až k hoře Itacolomi. Tam si muž jménem Duarte Lopes zašel k potoku uhasit žízeň. Nabral trochu vody do dřevěné misky a napil se. Pak v misce uviděl malé černé kameny.

Lopes prodal kameny jednomu příteli, který vytušil, že jsou cenné, a proto je poslal guvernérovi Ria de Janeiro. Když guvernér ty kameny prozkoumal, zjistil, že jsou z ryzího zlata potaženého tenkou černou vrstvou oxidu železnato-železitého. Odkud ale toto zlato pocházelo? Jakmile Lopes popsal horu Itacolomi, okamžitě začalo pátrání. Horu, odkud zlato pocházelo, našel v roce 1698 bandeirante Antônio Dias de Oliveira. Poblíž naleziště vznikla osada, které se později začalo říkat Vila Rica, a do ní se jako vosy na med ihned začali sjíždět zlatokopové. Vila Rica se rozrůstala a zanedlouho z ní bylo město s 80 000 obyvateli. Z něj se časem stalo hlavní město kraje Minas Gerais a bylo pojmenováno Ouro Prêto, což znamená „Tmavé zlato“.

Tmavé zlato se barví do ruda

V letech 1700 až 1820 zlatokopové vydolovali 1 200 tun zlata, což bylo 80 procent veškerého zlata vytěženého v té době na celém světě. Kam ale všechno to zlato přišlo? Z vytěženého zlata byly v mincovně Casa dos Contos odlity zlaté pruty. Pětina zlata potom ve formě daně skončila v pokladnici portugalské královské rodiny.

Kolonisté proti této dani protestovali. Jeden z nich, Felipe dos Santos, zburcoval horníky, vojáky a příslušníky církve k odporu proti portugalské koruně. Portugalci však podnikli protiúder. Dos Santos byl v roce 1720 oběšen a jeho tělo bylo koňským spřežením vláčeno ulicemi. Horníci se vrátili do dolů a daně se dále zvyšovaly.

Tím byla vzpoura potlačena, ale jen dočasně. V pozdějších letech téhož století se objevil Joaquim da Silva Xavier, který měl přezdívku Tiradentes, což byla narážka na jednu z jeho činností a znamenala „trhač zubů, zubař“. Tiradentes patřil do skupiny básníků, právníků a vojáků z Ouro Prêto, která se pravidelně scházela v domě kněze Toleda. Zpočátku se většinou bavili filozofickým žertováním, ale pozdějšími náměty jejich rozmluv byly politické události tehdejší doby — například to, že severoamerické kolonie Velké Británie získaly nezávislost nebo že francouzská královská rodina byla sťata. Později, když spolu šeptem rozmlouvali o neúnosných požadavcích portugalské koruny, se jejich rozhovory změnily v buřičské řeči. Portugalská  královna dona Marie I. předem varovala, že vzbouřenci budou sťati. Přesto se Tiradentes, který byl tehdy praporčíkem, v roce 1788 postavil do čela Inconfidência Mineira neboli spiknutí z Minas Gerais.

Jakýsi zvěd prozradil jména spiklenců. Ti byli jeden po druhém zatčeni a vypovězeni do Afriky, kde zahynuli. Tiradentes chřadl ve vlhké vězeňské cele až do 21. dubna 1792, kdy byl oběšen a sťat. Jeho hlava byla vystavena na jednom sloupu na náměstí v Ouro Prêto a údy jeho rozčtvrceného těla byly přivázány ke kůlům na několika silnicích. To na čas odradilo každého, kdo by se chtěl vzbouřit. O dvacet let později, v roce 1822, se však Brazílie zbavila portugalské nadvlády a získala nezávislost.

Umělecké, historické a náboženské poklady

Časem byla ložiska zlata v Ouro Prêto vyčerpána a město ztratilo svůj význam. Zachovaly se tu však různé výrobky a jiné věci připomínající zdejší historii. Některé z nich je možné vidět v muzeu Inconfidência na náměstí Praça Tiradentes. V budově muzea, kde kdysi bývala městská radnice a věznice, jsou uchovávány umělecké a historické památky a živé vzpomínky na tragédii tohoto města.

Mezi vystavenými předměty je mimo jiné možné vidět ortel smrti, jejž vydala dona Marie I. a na jehož podkladě byl Tiradentes popraven, a také části šibenice, na níž byl pověšen. Pod plochými kamennými deskami jsou uloženy — a vyrovnány do řady jako postele v ložnici — pozůstatky některých spiklenců, kteří s Tiradentem spolupracovali. V místnostech v dalším podlaží je uchováván nábytek pocházející z dávných dob, z koloniálního období a z období impéria.

Zaslíbená země pro milovníky drahokamů

Chodník na horním konci náměstí Praça Tiradentes vede k další pokladnici plné klenotů — ke guvernérskému paláci, kde pobývali guvernéři a brazilští prezidenti. V současné době v něm sídlí Escola de Minas, vysoká škola báňská, kde lze studovat důlní inženýrství, geologii a metalurgii. Školní muzeum se může pochlubit  vynikající sbírkou obsahující 20 000 vzorků ze 3 000 různých druhů minerálů, drahokamů, krystalů a samozřejmě tmavého zlata ouro prêto.

Dnes už zlato není největším bohatstvím této oblasti. Nadále se zde ovšem těží různé odrůdy berylu — například modrozelený akvamarín a zelený smaragd — a také vínově žlutý topaz. Broušení drahých kamenů patřilo před padesáti lety k řemeslům, v nichž se vyznala jen hrstka odborníků. V současné době je však v okolí Praça Tiradentes spousta nezávislých hledačů drahých kamenů a mnoho klenotnictví. Vedoucí prodejen klenotů vám dají nejen lekci v rozpoznávání drahých kamenů, ale také vás zavedou do zadních místností, kde pracují brusiči a leštiči drahokamů. Ti vám zase velmi rádi předvedou, jak se kameny brousí. Tímto projevem pohostinnosti dávají zdejší obyvatelé najevo, že je pro ně ctí bydlet ve městě s tak zajímavou historií.

Máte-li v úmyslu vydat se do Brazílie, ujistěte se, že do vašeho cestovního programu je zařazena také prohlídka atraktivního města Ouro Prêto.

[Mapa na straně 22]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

Ouro Prêto

[Podpisek]

Mapa: Mountain High Maps® Copyright © 1997 Digital Wisdom, Inc.

[Obrázek na straně 22 a 23]

Když je oxid železnato-železitý odstraněn, černé kameny se proměňují ve valouny zlata

[Obrázek na straně 23]

Ouro Prêto a v dálce hora Itacolomi

[Obrázek na straně 24]

Muzeum Inconfidência na náměstí Praça Tiradentes

[Obrázek na straně 24]

Akvamarín, vínově žlutý topaz a smaragd

[Podpisek]

Drahokamy: Brazilské drahokamy, Ouro Preto, MG