Pozoruhodné skalní rytiny z údolí Camonica

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V ITÁLII

PO CELÁ tisíciletí poskytují němé svědectví o životě lidí ve starověku. Jsou to stylizované kresby vyryté do kamene, které zobrazují lov, zemědělskou činnost, válčení a uctívání. Statisíce takových kreseb zdobí skalnatou krajinu v malebném alpském údolí Camonica v severní Itálii.

Návštěvníci Camoniky zjišťují, že za časného rána, v šikmo dopadajících slunečních paprscích, jsou tyto rytiny dodnes zřetelně viditelné. Kdo je však vytvořil a proč?

Camuňové

Toto překrásné údolí je pojmenováno podle svých starověkých obyvatel — Camuňů. První historická zmínka o nich se objevuje v roce 16 př. n. l., kdy byli podmaněni Římany a ztratili nezávislost. Rytiny v údolí Camonica však začaly být vytvářeny o mnoho století dříve, než tam přišly římské legie.

Z rozboru toho, co tyto rytiny zobrazují — například výzbroj, náčiní, domácí zvířata nebo mapy vesnic —, odborníci mimo jiné usuzují,  že tvůrci těchto uměleckých děl patřili k populaci, která měla složitou hospodářskou soustavu. Camuňové se patrně zabývali mnoha různými činnostmi, například hutnictvím, výrobou textilu, zemědělstvím, chovem dobytka a obchodem.

Převážná většina těchto rytin byla vytvořena v prvním tisíciletí př. n. l., ale řada z nich je mnohem starší. Zdá se, že vrcholné období kultury Camuňů spadá přibližně do let 1 000 až 800 př. n. l. Z tohoto období pochází tisíce rytin, které podrobně vykreslují způsob života těchto lidí. Zobrazují lidi svázané k sobě a muže na koních ozbrojené kopím, což připomíná odvádění válečných zajatců. Jsou na nich také vyobrazeni kováři, tažní koně a vozy a rovněž budovy s podpěrnými sloupy.

Zdrojem inspirace byly hory

Za autory těchto kreseb badatelé považují ‚kněze s výtvarným nadáním‘, které k jejich výtvorům podnítilo náboženské či mystické cítění. Tito muži se možná uchylovali do ústraní na tichá místa, daleko od lidí, aby tam přemýšleli a rozjímali. Z tohoto hlediska je možné, že Camuňové byli zejména inspirováni přinejmenším dvěma mimořádnými přírodními jevy, které se zde vyskytují pouze několik dní v roce.

Na jaře a na podzim vychází slunce za horou Pizzo Badile, majestátním horským štítem tyčícím se nad údolím. V určitých dnech ještě před rozedněním se paprsky slunečního světla dopadající na tuto horu lámou, a v důsledku toho se na mléčně zbarvené obloze promítne obrovský stín lemovaný jasnými paprsky. Této podmanivé podívané se dodnes říká „duch hor“. A když slunce zapadá za úzkou rozsedlinou v hoře Concarena na protější straně údolí, do tmavnoucí oblohy vyšlehne výrazný paprsek světla, který horu zdánlivě rozdělí na dvě části, a po několika minutách zmizí. Takové nevysvětlitelné jevy zřejmě vedly starověké obyvatele údolí k představě, že na tomto místě působí nadpřirozená síla.

Nejvíce rytin je možné vidět na úpatí hory Pizzo Badile a v jejím bezprostředním okolí. Rytiny byly vytvářeny nástroji z kamene, rohoviny, kostí a slonoviny. Někdy kreslíř špičatým nástrojem jen načrtl siluetu. Rytiny měly různou hloubku — od pouhého škrábnutí na povrchu skály až po rýhy hlubší než tři centimetry. Existují doklady, že umělci také používali barvy různých odstínů, ačkoli dnes už tyto barvy není možné vidět pouhým okem.

Rytiny byly formou modlitby

Je možné, že Camuňové uctívali slunce. To by vysvětlovalo, proč se v rytinách pravidelně opakuje jeden motiv — postava člověka, který se modlí se zdviženýma rukama před nějakým kotoučem, pravděpodobně symbolem slunce. Ačkoli archeolog Ausilio Priuli považuje „kult boha slunce“ za hlavní kult, přesto se  také zmiňuje o „méně významných kultech“. Uvádí: „Nejběžnějšími, nejčastěji zobrazovanými náboženskými úkony byly například tance na usmířenou, procesí, oběti, rituální zápasy a společné modlitby. Samotné rytí bylo určitou formou modlitby.“ Ale o co se tito lidé modlili?

Podle názoru Emmanuela Anatiho, odborníka na pravěké skalní obrazy, bylo vytváření rytin „považováno za jednu z činností nepostradatelných pro zajištění ekonomického a společenského prospěchu skupiny a také pro přátelské soužití s okultními silami“. Camuňové zřejmě doufali, že nakreslí-li orbu, zvýší se tím výnosy z polí, zobrazí-li chov dobytka, budou mít úrodnější pastviny, jestliže výtvarně zachytí válku, získají převahu nad svými nepřáteli, atd.

Údolí Camonica je součástí světového přírodního a kulturního dědictví chráněného Organizací OSN pro výchovu, vědu a kulturu. Je zajímavé, že skalní rytiny a malby se vyskytují nejméně ve 120 zemích — v Africe, Asii, Austrálii, Evropě, Severní a Jižní Americe a na mnoha ostrovech. A je pozoruhodné, že ve skalních kresbách na celém světě se opakovaně objevují podobné motivy. Tyto kresby svědčí o přirozené touze člověka vyjadřovat se a vzhlížet k nadpřirozeným duchovním silám.

[Obrázky na straně 26]

Soutěskou v hoře Concarena procházejí sluneční paprsky

Údolí Camonica je součástí světového přírodního a kulturního dědictví

Skalní rytiny měly zajistit úspěšný lov

Postava člověka, který se modlí se zdviženýma rukama

[Podpisky]

Hora Concarena: Ausilio Priuli, „IL Mondo dei Camuni“; skalní rytiny a postava člověka: Parco nazionale delle incisioni rupestri: su concessione del Ministero per i Beni e le Attività Culturali. Ogni riproduzione è vietata