Vyrovnaný náhled na práci

JEDEN obětavý důstojník pracoval přes polední přestávku, aby dokončil naléhavou práci pro svého nadřízeného. Když se kolegové zmíněného důstojníka vrátili z oběda, našli jej zhrouceného na pracovním stole — byl mrtvý.

O necelé dvě hodiny později byl důstojníkův kolega šokován, když mu jejich nadřízený zatelefonoval a řekl: „Mrzí mě, že to s ——— tak dopadlo, já však potřebuji, aby ho zítra ráno někdo nahradil.“ Přítomní si proto kladli otázku, zda to jediné, co mělo v očích nadřízeného hodnotu, byla práce, kterou důstojník odváděl.

Tento skutečný zážitek ukazuje realitu, že hodnota člověka se často měří výlučně tím, jak je pro zaměstnavatele prospěšný. Člověk by si mohl položit otázky: ‚Žiji proto, abych pracoval, nebo pracuji proto, abych žil? Které stránky svého života obětuji práci?‘

Moudrá rozhodnutí

Dvě rozhodnutí, jež někteří lidé pokládají za nejdůležitější v životě, jsou často dělána impulsivně. Je to volba manželského partnera a výběr zaměstnání. Obojí bylo kdysi pokládáno za něco trvalého. Proto se tomuto výběru věnovala velká pozornost. Lidé se často obraceli na starší přátele nebo rodiče o radu.

Dnes se však zdá, že řada lidí si vybírá manželského partnera téměř výlučně na základě tělesné přitažlivosti a počítá s tím, že když to mezi nimi nebude fungovat, mohou si najít jiného partnera. Podobně si mnozí lidé vybírají zaměstnání v podstatě podle jeho atraktivnosti, aniž by věnovali pozornost  případným negativním stránkám. Nebo přinejmenším tyto možné zápory rychle zaženou myšlenkou: ‚Já to zvládnu.‘

Žel, ženy z chudších zemí často reagují na lákavé inzeráty, jež nabízejí atraktivní život v jiné zemi. Po příjezdu do té země jsou však často poslány jako prostitutky do nevěstinců, kde se jim žije hůř než předtím. Tento otřesný druh novodobého otroctví je podle jednoho článku otištěného v časopise World Press Review „pohromou, která hned tak neodejde“.

Mohou být lidé zlákáni také nabídkou legálního zaměstnání, které je nakonec dostane do situace, v níž se budou cítit zotročeni? Přesně to se stává! Některé firmy například nabízejí svým zaměstnancům pozoruhodné výhody. Mohou to být třeba podnikové jídelny, jež jsou k dispozici také rodině i přátelům zaměstnanců, bezplatná taxislužba a čistírna, zubní lékař v místě zaměstnání, bezplatné používání tělocvičny a příspěvek na stravování v nákladných restauracích.

Novinář Richard Reeves uvádí, že „jedna firma svým přepracovaným zaměstnancům dokonce zaplatila služby jisté seznamovací agentury“. Buďte však opatrní. Zmíněný novinář vysvětluje: „Tyto firmy zavádějí programy, které vám usnadní život, ovšem s jednou podmínkou — váš život ovládnou tak, že budete pracovat osmnáct hodin denně a také o víkendech a budete jíst, cvičit, bavit se, a dokonce i spát v kanceláři, abyste jim v případě potřeby byli k dispozici.“

Zvolte si něco lepšího

Jedno starověké přísloví říká: „Lepší je živý pes než mrtvý lev.“ (Kazatel 9:4) Toto přísloví navozuje jednu otázku: Měl bych svůj život nebo zdraví obětovat práci? Mnozí lidé proto přehodnotili svou situaci a našli způsob, jak sebe, případně i svou rodinu, uživit a přitom vést šťastný a smysluplný život.

Je pravda, že to často znamená projevovat skromnost a zvažovat, co člověk skutečně potřebuje a co je jen nepodstatným přáním.  Lidé, kteří usilují o postavení a prestiž, možná skromnější způsob života odmítají, a na ty, kdo si jej zvolili, se dokonce dívají jako na pošetilé. Co je však v životě skutečně důležité? Udělali jste si v poslední době čas, abyste o tom uvažovali?

Moudrý král Šalomoun, který napsal zmíněné přísloví, možná dosáhl v hmotném ohledu daleko více než kterýkoli jiný člověk. Pod božskou inspirací shrnul to, co je skutečně důležité, těmito slovy: „Závěr věci je: Boj se pravého Boha a dodržuj jeho přikázání. To je totiž celý závazek člověka.“ (Kazatel 12:13)

Šalomoun však práci oceňoval. „Pro člověka není nic lepšího,“ napsal, „než aby jedl a vskutku pil a aby dal své duši vidět dobré za svou tvrdou práci.“ (Kazatel 2:24) Ježíš Kristus, větší Šalomoun, si cení práce stejně jako jeho nebeský Otec. „Můj Otec stále pracuje až dosud, i já stále pracuji,“ řekl Ježíš. (Jan 5:17; Matouš 12:42)

V současné době je ale délka lidského života omezená. (Žalm 90:10) Nicméně Kristus věděl, že pod vládou Království, o které se podle Ježíše mají jeho následovníci modlit, se lidé budou těšit z věčného života na zemi. Proto Ježíš ve svém slavném Kázání na hoře vybízel své posluchače: „Neustále tedy hledejte nejprve království a Otcovu spravedlnost, a to všechno ostatní vám bude přidáno.“ (Matouš 6:9, 10, 33)

Ohledně života pod vládou tohoto Království nám Bible slibuje: „Jistě budou stavět domy a obývat je; a jistě budou sázet vinice a jíst jejich ovoce. Nebudou stavět, a někdo jiný obývat; ... moji vyvolení budou plně užívat díla svých vlastních rukou.“ (Izajáš 65:21, 22)

To je úžasná vyhlídka — těšit se z nekonečně dlouhého života, k němuž patří i smysluplná a uspokojující práce. Při střízlivém zhodnocení své situace možná zjistíme, že chceme-li se vyhnout nebezpečím, která mohou nepříznivě ovlivnit naši příležitost těšit se ze „skutečného života“ — z budoucího života v Božím Království —, musíme některé stránky naší dnešní práce přehodnotit. (1. Timoteovi 6:19) Kéž tedy ve své práci i ve všem, co děláme, dáváme najevo, že máme úctu k Dárci našeho života. (Kolosanům 3:23)

[Obrázky na straně 8 a 9]

Pod vládou Božího Království se lidé budou těšit z bezpečné a uspokojující práce