Matatu — Keňské pestrobarevné vozidlo

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V KENI

KDOKOLI navštíví východní Afriku a potom popisuje svou cestu, rozhodně nešetří chválou. Cestovateli zůstávají v mysli živé obrazy a znovu si vybavuje sloní matronu, vznešeného lva a rudě planoucí západy slunce. Je zde nesmírné množství rozmanitých krás. Na mnoha silnicích v té oblasti se však objevuje ještě jiná zajímavost — matatu, které poslouží vždy, komukoli a jakkoli. Tento název se vztahuje na určitou skupinu vozidel veřejné dopravy. Pro své překvapivé vlastnosti jsou v Keni velmi oblíbenými dopravními prostředky.

Původ matatu je stejně zajímavý jako způsob jeho provozu. Prvním vozidlem tohoto druhu byl polorozpadlý vůz typu Ford Thames, pozůstatek vozového parku, který v průběhu druhé světové války používali britští vojáci v Etiopii. Touto rachotinou vozil jeden obyvatel Nairobi začátkem šedesátých let své přátele do centra města a od každého z nich žádal, aby mu přispíval na palivo pouhými 30 centy. * Brzy nato jiné lidi napadlo, že by tato stará vozidla mohla přinášet finanční zisk. Mnohá z nich tedy byla upravena pro dopravu 21 cestujících a vybavena třemi řadami dřevěných lavic, které sloužily jako sedadla. Tato úprava se podobá úpravě starých nigerijských bolekajas. Původní cena, kterou každý člověk zaplatil za jednu cestu, byla tři deseticentové mince. To možná vysvětluje, proč byly tyto dopravní prostředky pojmenovány matatu — toto slovo je odvozeno ze svahilského slova tatu, což znamená „tři“. Matatu od té doby prošlo naprostou proměnou, takže současné typy jen stěží připomínají své rachotící předchůdce. Ano, dnešní matatu je nablýskané vozidlo, které jeden keňský deník popsal slovy „duhově zbarvená střela aerodynamického tvaru“. Není to výrobek domáckého průmyslu ze šedesátých let.

Jízda v matatu může být vzrušujícím zážitkem zejména tehdy, jestliže si řidič klestí cestu hustým městským provozem. Vyjeďme si v matatu na krátký výlet po Nairobi a vyzkoušejme si, jaký je to pocit.

 Okouzlující zajímavost

Naše cesta začne na konečné stanici, kde parkují desítky těchto vozidel, která čekají na to, až se rozjedou do různých směrů. Je třináct hodin a v celém prostoru je rušno jako v úle, protože lidé se snaží najít to správné matatu, které je odveze tam, kam potřebují. Někteří cestující směřují na venkov a cesta tam potrvá několik hodin. Jiní pojedou jen několik kilometrů od středu města, snad aby narychlo něco snědli. Matatu jim přijde vhod.

Všimli jste si, že většina těchto vozidel vystavuje na odiv několik jasných barev? Opravdu to není jen kvůli tomu, aby byla krásnější. Je to proto, že zákazníci velmi rádi jezdí v co nejatraktivnějším matatu. Při bližším pohledu na tato vozidla také objevujeme několik názvů namalovaných na jejich bocích. Některé z nich obsahují náměty z dnešní doby, například „El Niňo“, „Milénium“, „webová stránka“, „internet“ a „Dot Com“. Jiné názvy, například „mírný“ nebo „misionář“, poukazují na žádoucí lidské vlastnosti nebo úspěchy. Největším soupeřem nablýskaného matatu je speciálně upravený džíp z Filipín. Je zajímavé, že i tento džíp je vedlejším produktem druhé světové války.

Velmi zajímavé je pozorovat lákání cestujících. Přestože vozidla mají na předním skle tabulku s viditelným označením své trasy, průvodčí hlasitě křičí a řidiči přitom troubí libozvučné melodie. Nedivte se, když na některých matatu uvidíte tabulku s označením „Jeruzalém“ nebo „Jericho“. Kdybyste do některého z nich nastoupili, nedojeli byste na Střední východ, ale na východní předměstí Nairobi, která mají tato biblická jména. Průvodčí se snaží nalákat zákazníky téměř do každého matatu, a proto není divu, že se mnozí cestující těžko rozhodují, který vůz by si měli vybrat.

Vítejte „na palubě“ Jahody! Snad bude jízda stejně příjemná jako chuť tohoto ovoce. Zdá se, že mnozí lidé dávají přednost právě tomuto matatu, protože to trvá jen několik minut, než se zaplní. Z malých reproduktorů zavěšených na stropě se line tlumená hudba a ta cestující uklidňuje. Nemyslete si však, že je to stejné u všech matatu. O některých je známé, že pod sedadly mají výkonné reproduktory, a hudba, která z nich vychází, je ohlušující. Vida, od chvíle, kdy byla obsazena  všechna sedadla, už uplynulo víc než deset minut. Ale naše matatu se přesto nepohnulo ani o kousíček. Proč to zdržení? Ještě musí být obsazen ostrůvek mezi sedadly, kde budou cestující stát. Brzy tam stěží zbývá nějaký prostor, aby se někdo mohl otočit. Matatu se cestou pravděpodobně několikrát zastaví a přibere ještě další cestující.

Konečně se rozjíždíme. Naprosto neznámí lidé si spolu živě povídají, hlavně o tom, co se stalo ten den. Je to jako na tržišti. Dávejte si však pozor, abyste tomu rozhovoru nevěnovali příliš velkou pozornost. Někteří lidé byli do takových rozhovorů zabráni natolik, že přejeli stanici, kde měli vystupovat.

Zmínili jsme se o tom, že matatu je přizpůsobivé, tedy že poslouží vždy, komukoli a jakkoli. Není vázáno na jednu určitou trasu. Řidič kvůli tomu, aby do cíle přijel v určený čas — který si ovšem sám stanovil —, při jízdě využije veškerý volný prostor včetně chodníku vyhrazeného pro pěší. A některé chodce mine jen o pár centimetrů. Mezitím se průvodčí snaží vybrat jízdné od hlučných cestujících a někteří s ním vůbec nespolupracují. Jeho práce tedy není vůbec snadná. Přesto se zřídkakdy rozptyluje malichernými hádkami. Buď cestující zaplatí, nebo matatu okamžitě zastaví a průvodčí cestujícímu sdělí, že musí vystoupit — a někdy to řekne dost nelaskavým způsobem. Průvodčí upozorňuje řidiče na ty, kdo chtějí vystoupit, a zároveň pozorně sleduje jiné, kteří si přejí nastoupit. Dává řidiči znamení tím, že zapíská, zaklepe na střechu nebo zazvoní na zvonek strategicky umístěný u dveří. Ačkoli všechna vozidla veřejných služeb mají určené zastávky, matatu může zastavit kdykoli a kdekoli, aby cestující mohli nastoupit nebo vystoupit.

Vyjeli jsme ze středu města a nyní jsme v jedné malé čtvrti, kde vystupuje většina cestujících. Je čas, aby se matatu vydalo na zpáteční cestu na konečnou stanici, odkud vyjelo. Cestou naloží další lidi. Ti zažijí totéž, co jsme zažili my. Naše jízda v Jahodě byla sice značně krkolomná, ale přesto příjemná.

Zůstávají zde nadále

Doprava pomocí vozidel matatu, jichž je v Keni v průměru 30 000, se z toho, co z ní  zůstalo před desetiletími po válce, proměnila ve vzkvétající říši s obratem mnoha milionů dolarů. Z přizpůsobivosti tohoto způsobu dopravy však vyplývají určité problémy. Řidiči například bývají obviňováni, že nedodržují dopravní předpisy, jimiž se řídí ostatní účastníci silničního provozu, a úřady vydávají mnoho předpisů, kterými se snaží tento průmysl oslabit. Tento průmyslový sektor občas na takové manévry reaguje tím, že přestane poskytovat své služby, čímž způsobí nepříjemnosti tisícům lidí, kteří na matatu denně spoléhají. Ne všem se možná líbí systém provozu vozidel matatu, ale tato vozidla poskytují alternativní způsob dopravy místním lidem, kteří mají nízké příjmy.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 22 a 23]

Vůz typu Ford Thames

[Podpisek]

Noor Khamis/The People Daily