Obdivuhodní mlži prozrazují svá tajemství

VYTVÁŘÍ to silně přilnavé lepidlo odolné proti vodě, chová se to jako vysavač, a dokonce to poučuje vědce o obnovování genů. Co to je? Nenápadní malí měkkýši, kterým se říká mlži.

Mlži se vyskytují na celém světě. Někteří žijí v moři, jiní obývají sladkovodní toky a jezera. Uvnitř schránky tvořené dvěma spojenými lasturami je uloženo měkké tělo, které je pokryto kožnatým orgánem nazývaným plášť. V tomto plášti se stejně jako u některých jiných měkkýšů vytváří pevná schránka slučováním vápníku a oxidu uhličitého, které se vyluhují z mlžovy potravy a z okolní vody. Kdybychom se my, lidé, chtěli měkkýšům vyrovnat, museli bychom se živit úlomky skal, zpracovat je ve svých útrobách a potom z těla vyloučit ve formě prefabrikovaných stavebních materiálů, z nichž by se automaticky vytvořily zdi a střechy. O schránku mořského mlže se však badatelé tolik nezajímají; jejich zvědavost totiž vyvolává hlavně jeho noha.

Mlžovo silně přilnavé lepidlo

Pokuste se odtrhnout mlže od skály a zjistíte, že je k ní přichycen s neuvěřitelnou pevností, což je nezbytné, má-li se uchránit před ostrým zobákem nějakého hladového mořského ptáka nebo před mohutnými údery mořských vln. Jak to, že se dokáže držet tak pevně? Když si vybírá místo, kde by se usadil, vysune ze své schránky nohu ve tvaru jazyka a přitiskne ji k pevnému povrchu skály. Speciální žlázy vylučují tekutou směs bílkovin do drážky, která vede podél nohy. Tato tekutina rychle tvrdne a stává se z ní tenké, pružné vlákno dlouhé asi dva centimetry. Z drobounkého polštářkového výběžku na konci tohoto vlákna potom vystříkne kapka přírodního rosolu, mlž zvedne nohu a první kotevní lano je hotovo. Tato strategicky umístěná vlákna tvoří svazek nazývaný byssus, kterým se mlž přiváže ke svému novému příbytku přibližně stejným způsobem, jakým stanové šňůry upevňují stan. Celá procedura trvá jen tři nebo čtyři minuty. (Viz nákres.)

Představte si, že máte silně přilnavé lepidlo, které není toxické a je tak poddajné, že může proniknout do sebemenších koutků a škvír a přilnout k jakémukoli povrchu, dokonce pod vodou. Stavitelé lodí by ho rádi používali na opravy, protože by nemuseli draze platit odtahování lodí do suchého doku. Ti, kdo vyrábějí karosérie, by chtěli mít skutečně vodotěsný lak, který zabraňuje rezivění. Chirurgové by ocenili neškodné lepidlo, kterým by se daly spojit zlomené kosti a zacelit rány. Dentisté by jím mohli vyplňovat kanálky a opravovat odštípnuté zuby. Zdá se, že způsobů použití může být nekonečně mnoho.

Vědci však nemají v úmyslu vyrábět toto silně přilnavé lepidlo přímo z mlžů. Na jediný gram lepidla by se spotřebovalo asi 10 000 těchto měkkýšů. Pro uspokojení celosvětové poptávky po tomto silně přilnavém lepidle by bylo potřeba jich nasbírat tolik, že by to znamenalo vyhubit celou populaci mlžů, z níž je mnoho druhů již ohroženo. Místo toho američtí výzkumní pracovníci izolovali z mlžů geny pěti bílkovin obsažených v lepidle a vytvořili klony těchto genů. Nyní se chystají tyto adhezní bílkoviny vyrábět ve velkém množství v laboratoři, aby se daly vyzkoušet v průmyslu. Výzkum jedné z těchto adhezních bílkovin provádějí také britští vědci. Mlž má však před nimi stále velký náskok. Jedině on  totiž instinktivně ví, jakou směs bílkovin přesně potřebuje pro každý druh povrchu. Molekulární biolog Frank Roberto se s obdivem ptal: „Jak to vůbec někdy chcete napodobit?“

Je to také vysavač

Mlži získávají potravu filtrováním vody. Většina druhů do svého těla denně načerpá několik litrů vody a odfiltruje z ní nejen potravu a kyslík, ale také škodlivé bakterie a znečišťující látky, například jedovaté chemikálie. Díky této schopnosti mlži znamenitě čistí vodu. To z nich také dělá výhodné detektory, které včas varují před znečištěním vody. Stovky mlžů byly například vloženy do moře poblíž naftového pole Ekofisk u norského pobřeží. Vždy za několik měsíců je vědci vyzvednou a změří množství zplodin v jejich schránkách, aby zjistili, zda chemikálie vypuštěné do moře jsou pro mořské živočichy škodlivé. Od roku 1986 se začali mlži a ústřice využívat v projektu stálého pozorování mlžů, který probíhá v pobřežních a vnitrozemských vodách Severní Ameriky. Výzkumní pracovníci dostali dobrý nápad zkontrolovat každý rok všechny změny kvality vody podle zvýšeného množství chemikálií v mlžích a ústřicích. To je velmi užitečné.

Jeden sladkovodní druh, slávička mnohotvárná, je mnohdy považován za škůdce. Tento mlž velikosti nehtu na palci pochází z východní Evropy a do Severní Ameriky se pravděpodobně dostal náhodou v polovině osmdesátých let dvacátého století, když jedna zaoceánská loď vypustila vodu používanou jako zátěž. Ve Velkých jezerech a sousedních vodních tocích, daleko od svých  přirozených nepřátel, se slávička mnohotvárná rychle rozmnožila. V důsledku toho zanesla přívodní vodovodní potrubí a usadila se ve vrstvách na lodích, přístavních hrázích a mostech, čímž způsobila škody v hodnotě milionů dolarů. Také vytlačila některé místní druhy mlžů.

Přineslo to však jeden dobrý výsledek. Slávičky mnohotvárné vynikajícím způsobem filtrují potravu z vody, a proto rychle vyčistily zanesené jezerní vody tím, že spolykaly plovoucí řasy. Zelené rostliny pod hladinou se tedy mohou znovu rozrůstat a poskytovat útočiště dalším obyvatelům jezera. V současné době vědci zkoumají nápad využívat mimořádnou schopnost mlžů filtrovat vodu k tomu, aby likvidovali škodlivé bakterie z veřejných vodních zdrojů, a dokonce odstraňovali splašky z čistíren odpadních vod.

Další schopnosti

Věděli jste, že určití sladkovodní mlži vytvářejí přírodní perly, z nichž některé jsou velmi cenné? Jestliže někdy nosíte šperky vykládané perletí nebo používáte perleťové knoflíky, je dost možné, že i tento materiál vytvořili mlži. Lesklá, duhově zbarvená perleť pochází z povrchové vrstvy vnitřku jejich lastur a často je používána k průmyslové výrobě umělých perel. Z lastury mlže se odlomí kousíček perleti a vloží se do perlorodky. Takto podrážděná perlorodka začne zdroj dráždění potahovat perletí, až nakonec vytvoří perlu.

Někteří mořští mlži nás samozřejmě také živí. Již po staletí lidé rádi jedí výtečné, výživné maso mlžů v mnoha rozmanitých úpravách. Ve francouzských domácnostech byste mohli ochutnat moules marinière (mlže po námořnicku), což jsou mlži dušení v nálevu z bílého vína a šalotek. Španělé je raději jedí v podobě pochoutky, která je připravena s různými druhy přísad a říká se jí paella, zatímco Belgičané je podávají ve velkém pařáku se smaženými hranolky. Sbírání mlžů pro obchodní účely je na celém světě záležitostí velkých podniků, i když v některých evropských zemích se toto podnikání dosud provozuje jen v rámci rodiny. Jedno varování: Chcete-li ochutnat tuto lahůdku, ujistěte se, že vaši měkkýši pocházejí ze spolehlivého zdroje, a nikdy je sami nesbírejte na pláži, pokud si nejste naprosto jisti, že voda není znečištěná.

Kdo ví, jaká další tajemství mlži ještě prozradí? O některých z těchto tvorů se ostatně předpokládá, že žijí déle než sto let. Mlži mají maličké srdce, které čerpá průzračnou krev, ale nemají mozek. Jak tedy mlži dělají všechny ty úžasné věci popsané výše? Bible odpovídá: „Projev svůj zájem o zemi, a ta tě poučí; a mořské ryby ti to oznámí. Kdo mezi nimi všemi dobře neví, že to udělala ruka Jehovy?“ (Job 12:8, 9)

[Rámeček a obrázek na straně 24]

Opravář genů

Hlubinný mlž rodu Bathymodiolus žije v jednom z nejnepříznivějších míst na zemi, na Středoatlantském hřbetu, kde hydrotermální sopouchy chrlí vysoce toxické chemikálie, které nepřetržitě poškozují genetickou výbavu tohoto tvora. Zvláštní enzymy však tomuto mlži umožňují svou DNA stále opravovat. Vědci tyto enzymy zkoumají v naději, že objeví postup, jak opravit lidskou DNA poškozenou onemocněním nebo stárnutím.

[Nákres a obrázek na straně 23]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

Způsob přichycení, který používá mnoho mlžů

noha

čípek

byssová vlákna

vlákno

povlak

[Obrázek na straně 22]

Mlži skvěle čistí vodu

[Podpisek]

Ontario Ministry of Natural Resources/Michigan Sea Grant

[Obrázky na straně 23]

Asijský mlž druhu Perna viridis

Slávka jedlá

Slávička mnohotvárná

Slávka kalifornská

Mlž druhu villosa iris

(Mlži nejsou zobrazeni ve stejném měřítku)

[Podpisky]

Asijský mlž druhu Perna viridis: S laskavým svolením Mote Marine Laboratory; slávička mnohotvárná: S. van Mechelen/University of Amsterdam/Michigan Sea Grant; mlž druhu villosa iris a dole vlevo: © M. C. Barnhart

[Obrázek na straně 24]

Paella, španělská pochoutka připravená s různými druhy přísad často obsahuje také mlže