Přejít k článku

Přejít na obsah

Žralok lidožravý v ohrožení

Žralok lidožravý v ohrožení

Žralok lidožravý v ohrožení

Žralok lidožravý, největší masožravá ryba na světě, nahání lidem strach více než jakýkoli jiný živočich. Přesto patří mezi chráněné druhy ve všech nebo alespoň v některých vodách obklopujících Austrálii, Brazílii, Namibii, Jižní Afriku a Spojené státy, a také ve vodách Středozemního moře. I jiné země a státy uvažují o tom, že ho mezi chráněné druhy zařadí. Proč ale chránit známého zabijáka? Jak uvidíme, problém není tak jednoduchý. A ani představy lidí o žraloku lidožravém nejsou vždy založeny na skutečnosti.

SPOLU s kosatkou dravou a vorvaněm je žralok lidožravý * na konci mořského potravního řetězce. V čeledi žraloků je králem, superžralokem. Sežere cokoli — ryby, delfíny, dokonce i jiné žraloky. Ale když je starší, větší a pomalejší, dává přednost tuleňům, tučňákům a mršinám, zvláště mrtvým velrybám.

Při hledání potravy většina žraloků využívá všechny své smysly včetně výborného zraku. Díky svému vynikajícímu čichu jsou v některých jazycích velice vhodně označováni jako ‚plovoucí nos‘. Kromě toho sotva něco unikne jejich uším, takže tohoto žraloka můžeme také nazvat ‚plovoucíma ušima‘.

Žralok má podél obou stran těla buňky citlivé na tlak, které k dobrému sluchu přispívají. Tomuto odposlouchávacímu zařízení, které je naladěno zvláště na vibrace vyvolané při nějakém zápasu — například na vibrace škubající se ryby na konci harpuny —, nic neunikne. Proto je rozumné, když rybář, který se potápí s harpunou, vytáhne z vody krvácející, škubající se rybu co nejrychleji.

Žraloci mají také šestý smysl. Díky Lorenziniho ampulím — tenkým kanálkům roztroušeným okolo nosu — mohou vnímat slabé elektrické pole, jež vytváří tlukoucí srdce, pohybující se žábra nebo svaly, které potenciální kořist používá při plavání. Tento šestý smysl je natolik citlivý, že žraloci mohou vnímat vzájemné působení magnetického pole země s oceánem. To znamená, že žraloci možná vědí, kde je sever a kde jih.

Jak poznat žraloka lidožravého

I když se mu někdy říká žralok bílý, má bílou nebo světlou jen spodní část těla. Hřbet má obvykle tmavě šedý. Na boku ryby se obě barvy sbíhají a vytvářejí nerovnou hranici, která má u každého žraloka jiný tvar. Tento rys přispívá k jejich dobrému maskování, ale také pomáhá vědcům, aby od sebe rozeznali jednotlivé žraloky.

Do jaké velikosti žraloci dorůstají? Kniha Great White Shark (Žralok lidožravý) uvádí: „Největší žraloci lidožraví, kteří byli přesně změřeni, měli délku od 5,8 do 6,4 metru.“ Ryba této velikosti může vážit přes 2 000 kilogramů. Díky trojúhelníkovým ploutvím se zpětným sklonem, které jsou spojeny s trupem připomínajícím torpédo, však tyto obludy prořezávají vodu jako střely. Jejich téměř symetrický ‚výkonný‘ ocas je další zvláštností ve žraločím světě, protože většina jiných druhů má ocas výrazně asymetrický.

Hlavní charakteristické znaky žraloka lidožravého nahánějí hrůzu. Patří k nim obrovská kuželovitá hlava, chladné černé oči a tlama plná pilovitých trojúhelníkových zubů, jež jsou ostré jako břitva. V případě, že se nějaký takový dvoubřitý „nůž“ odštípne či vypadne, na jeho místo se posune náhradní zub, který je za ním — jako na nějakém zubním ‚pásovém přepravníku‘.

Poháněn teplejší krví

Oběhový systém žraloků čeledi Lamnidae, do níž patří žralok mako, žralok sleďový a žralok lidožravý, je pozoruhodně odlišný od většiny ostatních žraloků. Teplota jejich krve je asi o tři až pět stupňů Celsia vyšší než teplota vody. Teplá krev urychluje trávení a dodává žralokům sílu a vytrvalost. Žralok mako, který se živí rychlými mořskými rybami, jako jsou tuňáci, se ve vodě může krátkou dobu řítit rychlostí 100 kilometrů za hodinu.

Když žraloci chtějí plavat směrem vzhůru, používají k tomu prsní ploutve. Plavou-li příliš pomalu, ztrácejí potřebnou rychlost a klesají jako letadlo, a to i přesto, že v játrech mají uloženou kapsu s olejem, která působí vztlak a je natolik velká, že tvoří jednu čtvrtinu celkové hmotnosti žraloka! Kromě toho mnoho druhů žraloků musí stále plavat, aby mohli dýchat, protože jedině tak dostanou do tlamy a žaber vodu bohatou na kyslík. Proto se stále tak strojeně usmívají!

Lidožrout?

Z celkového počtu 368 druhů žraloků, které jsou dosud známy, jich je nebezpečných asi jen dvacet. A za většinu přibližně ze sta napadení člověka, která jsou každým rokem hlášena z celého světa, jsou odpovědné jen čtyři druhy. Asi třicet těchto napadení je smrtelných. Vinu nesou tyto čtyři druhy: Carcharhinus leucas, který zabil více lidí než kterýkoli jiný žralok, žralok tygrovaný, Carcharhinus longimanus a žralok lidožravý.

Je překvapivé, že napadení žralokem lidožravým přežilo přinejmenším 55 procent lidí, a v některých částech světa kolem 80 procent. Jak je možné, že tolik lidí přežilo útok takového obávaného dravce?

Zakousne se a vyplivne

Je známo, že bílý žralok po počátečním silném kousnutí svou zraněnou kořist vyplivne. Předtím než žralok oběť sní, čeká, až kořist zemře. Díky tomuto jeho chování je možné, aby člověk, který se stal jeho obětí, byl zachráněn. To se občas podařilo odvážným společníkům, kteří tak ukázali, jak rozumná je rada nikdy neplavat sám.

Avšak takové pokusy zachránit druhého by byly téměř sebevražedné, pokud by se žralok lidožravý choval jinak. Pach krve totiž tohoto žraloka nevede k zuřivé žravosti, jako je to u některých jiných druhů žraloků. Proč ale žralok lidožravý používá strategii kousnutí a vyplivnutí?

Jeden vědec si myslí, že je to kvůli jeho očím. Na rozdíl od jiných žraloků nemá žralok lidožravý na očích blánu podobající se očnímu víčku, která by oči chránila; těsně před srážkou však žralok otočí oči v sloup. V momentě nárazu je oko nechráněné — například před tuleními drápy. Proto je u žraloka lidožravého rychlý, smrtelný úder a následné uvolnění kořisti běžným způsobem chování.

Mějme také na mysli, že žralok lidožravý se chová podobně jako malé děti — všechno musí zkrátka ochutnat! „Naneštěstí, když velký žralok lidožravý [testuje] kousáním, může to mít katastrofální následky,“ vysvětluje John West, mořský biolog ze Sydney.

Přestože žralok lidožravý je nebezpečným zvířetem, není to nějaký netvor, který by bažil po lidském mase. Jeden potápěč, který hledáním mušlí strávil pod vodou již 6 000 hodin, viděl jen dva žraloky lidožravé a ani jeden ho nenapadl. Ve skutečnosti žralok lidožravý před lidmi často prchá.

Když se oceánograf Jacques-Yves Cousteau se svým společníkem potápěli u Kapverdských ostrovů, narazili na obrovského žraloka lidožravého. „[Jeho] reakci jsem vůbec nečekal,“ napsal Cousteau. „Obluda naprostým úlekem vypustila mrak výkalů a neuvěřitelnou rychlostí zmizela.“ Pak uzavírá: „Když uvažuji o všech našich zkušenostech se žralokem lidožravým, neustále mě ohromuje ta obrovská propast mezi všeobecně rozšířenými představami o tomto tvorovi a tím, jak jsme ho viděli.“

Žralok lidožravý jako kořist

V sedmdesátých letech lidské představy silně ovlivnil román Čelisti, který byl zfilmován a stal se trhákem. Žralok lidožravý se přes noc stal ztělesněním zla a „celé houfy lovců trofejí soutěžily o to, kdo si nad krbem vystaví hlavu nebo čelisti toho lidožrouta jako první,“ říká kniha Great White Shark. Za čas jeden výstavní zub žraloka lidožravého vynesl až 1 000 dolarů (v Austrálii) a v případě celých čelistí to bylo přes 20 000 dolarů.

A tak velká většina žraloků lidožravých umírá v rybářských sítích obchodníků. Miliony jiných žraloků jsou navíc každý rok chyceny kvůli tomu, aby byla uspokojena poptávka vzkvétajícího trhu se žraločími produkty, zvláště ploutvemi. V posledních letech, kdy se počet žraloků snižuje, se po celém světě bije na poplach, a to zejména kvůli žralokům lidožravým.

Začínáme je poznávat

Žraloci jsou známi tím, že moře čistí od nemocných, umírajících, sešlých a mrtvých živočichů. Tak zdravá populace žraloků znamená zdravé, hygienické oceány.

Výbor pro přežití ohrožených druhů Světového svazu ochrany přírody si uvědomuje, že přežití žraloků je ohroženo, a proto zřídil Skupinu odborníků pro výzkum žraloků, aby se zabývala problémy, které se žraloků týkají. Avšak studovat žraloka lidožravého není jednoduché, protože žraloci nevyvádějí mnoho mláďat a v zajetí umírají. Proto je třeba studovat je v jejich přirozeném prostředí.

Když lidé o žralocích získávají větší poznání, jejich postoj k těmto úchvatným tvorům se mění. Ale žraloka lidožravého to nezmění. Přestože to není žádný netvor, je to nebezpečné zvíře a je nutné si na něj dávat pozor a mít před ním respekt. Velký respekt!

[Poznámka pod čarou]

^ 3. odst. Žralok lidožravý neboli žralok bílý má hodně názvů. Například v Austrálii se mu někdy říká „white pointer“, což znamená bílý bodec, kdežto v Jižní Africe „blue pointer“ neboli modrý bodec.

[Obrázek na straně 11]

Tito žraloci mají velkou tlamu, která nahání hrůzu

[Podpisky obrázku na straně 10]

Fotografie z archivu Rodneyho Foxe

South African White Shark Research Institute