Evangelium podle Marka 9:1–50
9 Dál jim řekl: „Ujišťuji vás, že někteří z těch, kdo tu stojí, nezakusí smrt, dokud neuvidí Boží království, jak přišlo s mocí.“+
2 O šest dnů později vzal Ježíš Petra, Jakuba a Jana a vyšel s nimi na vysokou horu, kde byli sami. A tam byl před nimi proměněn.+
3 Jeho oděv začal zářit a byl daleko bělejší, než by ho dokázal vybělit kterýkoli čistič oděvů na zemi.
4 Také se jim objevili Elijáš a Mojžíš a začali s Ježíšem rozmlouvat.
5 Nato Petr Ježíšovi řekl: „Rabbi, je skvělé, že tu jsme. Postavme tři přístřešky, jeden pro tebe, jeden pro Mojžíše a jeden pro Elijáše.“
6 Nevěděl totiž, co má říct, protože byli vyděšení.
7 A vytvořil se oblak, zahalil je a z oblaku se ozval hlas:+ „To je můj milovaný Syn.+ Naslouchejte mu.“+
8 Najednou se rozhlédli a neviděli už nikoho kromě Ježíše.
9 Cestou z hory jim nařídil, aby nikomu nevyprávěli, co viděli,+ dokud Syn člověka nevstane z mrtvých.+
10 Vzali si jeho slova k srdci,* ale společně rozebírali, co myslel tím, že vstane z mrtvých.
11 A začali se ho vyptávat: „Proč znalci Zákona říkají, že nejdřív musí přijít Elijáš?“+
12 Odpověděl jim: „Nejdřív opravdu přijde Elijáš a všechno obnoví.+ Ale proč je napsáno, že Syn člověka musí mnoho vytrpět+ a že s ním budou zacházet pohrdavě?+
13 Říkám vám, že Elijáš+ už přišel a udělali mu, co chtěli, jak je to o něm napsáno.“+
14 Když přišli k ostatním učedníkům, viděli, že je obklopuje velký zástup lidí a že se s nimi dohadují znalci Zákona.+
15 Jakmile lidé zahlédli Ježíše, byli velmi překvapení a běželi ho pozdravit.
16 Zeptal se jich: „O čem se s nimi dohadujete?“
17 Jeden člověk ze zástupu mu odpověděl: „Učiteli, přivedl jsem k tobě svého syna, protože mu duch způsobuje němotu.+
18 Kdekoli se ho zmocní, mrští jím o zem a on má pěnu u úst, skřípe zuby a ztrácí sílu. Prosil jsem tvé učedníky, aby ho vyhnali, ale nedokázali to.“
19 Řekl jim: „Nevěřící generace,+ jak dlouho ještě budu muset být s vámi? Jak dlouho vás budu muset snášet? Přiveďte ho ke mně.“+
20 A tak ho k němu přivedli. Ale jakmile duch uviděl Ježíše, zachvátil chlapce křečemi a ten spadl, válel se po zemi a měl pěnu u úst.
21 Ježíš se zeptal otce: „Jak dlouho se mu to děje?“ Odpověděl: „Od dětství.
22 Mnohokrát ho hodil do ohně i do vody, aby ho zabil. Ale pokud můžeš něco udělat, slituj se nad námi a pomoz nám.“
23 Ježíš mu řekl: „Říkáš ‚pokud můžeš‘? Pro toho, kdo věří, je možné všechno.“+
24 Chlapcův otec okamžitě vykřikl: „Věřím! Pomoz mi, kde víru potřebuji!“+
25 Když si Ježíš všiml, že se k nim sbíhá zástup, ostře napomenul nečistého ducha: „Němý a hluchý duchu, nařizuji ti, vyjdi z něho a už do něho nevstupuj!“+
26 Ten vykřikl, způsobil mu silné křeče a vyšel z něho. Chlapec zůstal ležet jako mrtvý, takže většina lidí říkala: „Je mrtvý!“
27 Ale Ježíš ho vzal za ruku, zvedl ho a on se postavil.
28 Když Ježíš vešel do domu, jeho učedníci se ho soukromě zeptali: „Proč jsme ho nemohli vyhnat my?“+
29 Odpověděl jim: „Tento druh nemůže vyjít jinak než modlitbou.“
30 Odešli odtamtud a procházeli Galileou, ale on nechtěl, aby se o tom někdo dozvěděl.
31 Učil totiž své učedníky a říkal jim: „Syn člověka bude zrazen a vydán lidem do rukou a zabijí ho.+ Ale i když ho zabijí, o tři dny později vstane z mrtvých.“+
32 Nerozuměli však tomu, co říká, a báli se ho zeptat.
33 A přišli do Kafarnaum. Když byl v domě, dal jim otázku: „O čem jste se to cestou dohadovali?“+
34 Mlčeli, protože se cestou dohadovali o tom, kdo z nich je největší.*
35 A tak se posadil, zavolal si těch dvanáct a řekl jim: „Pokud chce být někdo první, má být poslední ze všech a služebníkem všech.“+
36 Pak vzal malé dítě, postavil ho mezi ně, objal ho a řekl jim:
37 „Kdo přijme jedno z takových dětí+ kvůli mému jménu, přijímá i mě. A kdo přijme mě, přijímá nejenom mě, ale i toho, kdo mě poslal.“+
38 Jan mu řekl: „Učiteli, viděli jsme, jak někdo vyhání démony tvým jménem, a snažili jsme se mu v tom zabránit, protože nechodí s námi.“+
39 Ale Ježíš řekl: „Nebraňte mu, vždyť nikdo nemůže udělat zázrak* v mém jménu a hned nato o mně mluvit špatně.
40 Kdo není proti nám, je s námi.+
41 A ujišťuji vás, že kdo vám dá pohár vody proto, že patříte Kristu,+ rozhodně nepřijde o svou odměnu.+
42 Kdo však způsobí pád jednoho z těchto maličkých, kteří věří, pro toho by bylo lepší, kdyby mu na krk přivázali velký mlýnský kámen* a hodili ho do moře.+
43 Pokud tě někdy tvá ruka svádí k hříchu,* usekni ji. Je pro tebe lepší, abys vstoupil do života zmrzačený, než abys s oběma rukama odešel do gehenny,* do ohně, který není možné uhasit.+
44 *——
45 A pokud tě tvá noha svádí k hříchu,* usekni ji. Je pro tebe lepší, abys vstoupil do života chromý, než abys byl s oběma nohama vhozen do gehenny.*+
46 *——
47 A pokud tě tvé oko svádí k hříchu,* odhoď ho.+ Je pro tebe lepší, abys vstoupil do Božího království jednooký, než abys byl s oběma očima vhozen do gehenny,*+
48 kde larvy neumírají a oheň nehasne.+
49 Každý totiž musí být osolen ohněm.+
50 Sůl je dobrá věc. Pokud ale někdy ztratí svou slanost, čím ji ochutíte?+ Mějte sůl v sobě+ a udržujte mezi sebou pokoj.“+
Poznámky
^ Nebo možná „nechali si to pro sebe“.
^ Nebo „nejdůležitější“.
^ Nebo „mocný skutek“.
^ Nebo „mlýnský kámen, jakým otáčí osel“.
^ Nebo „přivádí k pádu“.
^ Viz Slovníček pojmů.
^ Viz příloha A3.
^ Viz Slovníček pojmů.
^ Nebo „přivádí k pádu“.
^ Viz příloha A3.
^ Nebo „přivádí k pádu“.
^ Viz Slovníček pojmů.
