Job 31:1–40
31 Uzavřel jsem smlouvu se svýma očima.+
Jak bych se tedy mohl ohlížet za pannou?*+
2 Jak by mi pak Bůh, který je nahoře, oplatil,jaké dědictví bych získal od Všemohoucího z výšin?
3 Nečeká zločince pohromaa ty, kdo páchají zlo, neštěstí?+
4 Nevidí snad mé cesty+a nepočítá všechny mé kroky?
5 Jednal jsem někdy nečestně?*
Spěchaly mé nohy k podvodu?+
6 Ať mě Bůh zváží na přesných vahách.+
Zjistí, že jsem mu oddaný.*+
7 Pokud mé kroky odbočují z cesty+nebo mé srdce jde za očima+nebo jsem si poskvrnil ruce,
8 ať někdo jiný jí, co jsem zasel,+a ať je vykořeněno, co jsem zasadil.*
9 Pokud se mé srdce dalo svést cizí ženou+a tajně jsem čekal+ u dveří svého bližního,
10 ať moje manželka mele obilí pro jinéhoa ať s ní spí* jiní muži.+
11 Vždyť by to bylo nestoudné chování,byl by to trestuhodný zločin.*+
12 Byl by to oheň, který by pohlcoval a ničil,*+celou moji úrodu by strávil i s kořeny.*
13 Pokud jsem svému otroku nebo otrokyni odepřel spravedlnost,když se mnou měli spor,*
14 co udělám, až mě Bůh bude soudit?*
Co mu řeknu, až se mnou bude účtovat?+
15 Copak ten, kdo mě utvořil v lůně, neutvořil i je?+
Nevytvaroval nás před narozením* ten samý?+
16 Pokud jsem chudým odmítl dát, o co prosili,+a způsobil vdovám zármutek,*+
17 pokud jsem jedl své jídlo sáma nepodělil se se sirotky+
18 (vždyť sirotek* u mě vyrůstal od mého mládí a byl jsem pro něj jako oteca vdově* jsem pomáhal odmalička*),
19 pokud jsem viděl někoho umírat, protože neměl co na sebe,nebo chudého, který se neměl čím přikrýt,+
20 pokud mi neděkoval*+ za to,že ho hřeje vlna z mých ovcí,
21 pokud jsem sirotkovi hrozil pěstí,+když potřeboval moji pomoc v městské bráně,*+
22 ať mi ruka* odpadne od ramenea ať se mi paže zlomí v lokti.*
23 Děsil jsem se totiž pohromy od Boha,neobstál bych před jeho vznešeností.
24 Pokud jsem se spoléhal na zlatoa řekl ryzímu zlatu: ‚Ty jsi má jistota!‘,+
25 pokud jsem se radoval ze svého velkého bohatství,+z toho, že jsem získal velký majetek,+
26 pokud jsem se díval na zářící slunce*nebo nádherný měsíc, jak putuje po obloze,+
27 a mé srdce se dalo tajně svést,abych jim rukou poslal polibek* a tak je uctíval,+
28 byl by to trestuhodný zločin,*protože bych tím zapřel pravého Boha nahoře.
29 Radoval jsem se někdy z neštěstí svého nepřítele?+
Měl jsem radost, když ho postihlo něco zlého?
30 Nedovolil jsem, aby moje ústa zhřešila tím,že bych ho proklínal a přál si jeho smrt.+
31 Neříkali snad lidé z mého stanu
‚Najde se někdo, kdo se nenasytil jeho jídlem‘?*+
32 Žádný cizinec nemusel nocovat venku,+pocestný měl u mě otevřené dveře.
33 Skrýval jsem někdy svá provinění, jako to dělají jiní,+a schovával svou vinu v kapse svého oděvu?
34 Bál jsem se reakce davunebo se děsil toho, že mnou budou ostatní rodiny pohrdat,takže jsem mlčel a bál se vyjít ven?
35 Kéž by si mě někdo vyslechl!+
Pod to, co jsem řekl, bych se podepsal.*
Ať mi odpoví Všemohoucí!+
Kéž by můj žalobce napsal svá obvinění do spisu!
36 Nosil bych ho na ramenia uvázal si ho kolem hlavy jako korunu.
37 Řekl bych Bohu o každém svém kroku,přistoupil bych k němu bez zábran, jako kníže.
38 Pokud proti mně křičela má vlastní půdaa její brázdy spolu plakaly,
39 pokud jsem zadarmo jedl její úrodu+nebo přivedl k zoufalství její majitele,+
40 ať mi místo pšenice vyroste trnía místo ječmene páchnoucí plevel.“
Zde Jobova slova končí.
Poznámky
^ Nebo „věnovat nevhodnou pozornost panně“.
^ Nebo možná: „Kráčel jsem někdy s nečestnými muži?“
^ Nebo „že jsem bezúhonný, ryzí“.
^ Nebo „ať jsou vykořeněni moji potomci“.
^ Dosl. „nad ní klekají“.
^ Nebo „zločin, který patří před soud“.
^ Dosl. „žral (pohlcoval) ke zničení“.
^ Nebo „by vykořenil“.
^ Nebo „když si na mě stěžovali“.
^ Dosl. „až Bůh povstane“.
^ Dosl. „v lůně“.
^ Dosl. „způsobil, aby selhaly oči vdovy“.
^ Dosl. „on“.
^ Dosl. „jí“.
^ Dosl. „z matčina lůna“.
^ Dosl. „jeho bedra nežehnala“.
^ Nebo možná „když jsem viděl, že mám podporu v městské bráně“.
^ Nebo „lopatka“.
^ Nebo „vylomí z kloubu, z horní kosti“.
^ Dosl. „světlo“.
^ Dosl. „a moje ruka políbila moje ústa“.
^ Nebo „zločin, který patří před soud“.
^ Dosl. „masem“.
^ Nebo: „Tady je můj podpis.“
