Job 20:1–29

  • Cofarova druhá řeč (1–29)

    • Má pocit, že ho Job uráží (2, 3)

    • Naznačuje, že Job je zlý (5)

    • Tvrdí, že Job si libuje v hříchu (12, 13)

20  Naamatita Cofar+ na to řekl:   „Tvoje slova mě znepokojují a nutí odpovědět,jsem z toho rozrušený.   Slyším kárání, které mě uráží,a moje porozumění* mě vyzývá k odpovědi.   Sám musíš dávno vědět –protože je to tak od doby, co byl člověk* postaven na zem+   že radostný křik zlých má krátké trvánía bezbožník* se raduje jen chvíli.+   I když se jeho pýcha vypíná až k nebia jeho hlava se dotýká oblaků,   navždy zanikne jako jeho výkalya ti, kdo ho vídali, se budou ptát: ‚Kde je?‘   Odlétne jako sen a už ho nenajdou,zaženou ho jako noční vidění.   Oči, které ho vídaly, ho už neuvidí,ani jeho domov ho už nespatří.+ 10  Jeho děti se budou ucházet o přízeň chudýcha on vlastníma rukama vrátí majetek, který pobral druhým.+ 11  Byl* plný mladistvé síly,ale ta i s ním ulehne do prachu. 12  Když mu špatnost v ústech chutná sladcea nechává ji rozplynout pod jazykem, 13  vychutnává si ji, nechce se jí vzdáta převaluje ji na patře, 14  jídlo mu v břiše zhořknea změní se v něm na kobří jed.* 15  Spolykal majetek, ale vyzvrací ho,Bůh mu ho vypudí z břicha. 16  Bude sát kobří jed,zabijí ho zuby* zmije. 17  Už nikdy neuvidí proudy vody,potoky medu a másla. 18  Vrátí zpátky, co nahromadil, a nebude z toho mít nic,*bohatství získané obchodováním si neužije.+ 19  Vždyť drtil chudé a nechával je bez pomoci,zabral dům, který nepostavil. 20  Ale ve svém nitru nepocítí klid,jeho majetek ho nezachrání. 21  Už nemá co pohltit,proto jeho blahobyt nepotrvá. 22  V největším nadbytku na něj dolehne úzkost,plnou silou na něj udeří neštěstí. 23  Ve chvíli, kdy si bude plnit břicho,na něj Bůh* sešle svůj planoucí hněv,nechá ho na něj padat jako déšť. 24  Když bude prchat před železnou zbraní,probodnou ho šípy z měděného luku. 25  Vytáhne si šíp ze zad,třpytivý hrot ze žlučníku,a zmocní se ho hrůza.+ 26  Jeho poklady pohltí nejčernější tma,stráví ho oheň, který nikdo nerozdmýchal. Ty, kdo v jeho stanu přežijí, postihne neštěstí. 27  Nebe odhalí jeho vinu,země proti němu povstane. 28  Povodeň mu strhne dům,bude to mohutný proud v den Božího* hněvu. 29  Takto Bůh odplatí zlému člověku,takové dědictví mu určil.“

Poznámky

Dosl. „duch z mého porozumění“.
Nebo „lidstvo, Adam“.
Nebo „odpadlík“.
Dosl. „jeho kosti byly“.
Nebo „kobří žluč“.
Dosl. „jazyk“.
Dosl. „nespolkne to“.
Dosl. „on“.
Dosl. „jeho“.