Musí křesťané dodržovat sabat?

PŘEHRÁT V JAZYCE

Co říká Bible

Křesťané nemusí dodržovat každotýdenní sabat. Řídí se „Kristovým zákonem“ a ten dodržování sabatu nevyžaduje. (Galaťanům 6:2; Kolosanům 2:16, 17) Proč si tím můžeme být jistí? Podívejme se nejdřív, jaký je vlastně původ sabatu.

Co je sabat?

Slovo „sabat“ pochází z hebrejského výrazu, který znamená „odpočinout, přestat“. V Bibli se poprvé objevuje v zákonech, které dostal starověký izraelský národ. (2. Mojžíšova 16:23) Například čtvrté z Deseti přikázání říká: „Budeš pamatovat na sabatní den, abys jej považoval za posvátný, máš prokazovat službu a budeš konat všechnu svou práci šest dnů. Ale sedmý den je sabat Jehovovi, tvému Bohu. Nebudeš konat žádnou práci.“ (2. Mojžíšova 20:8–10) Sabatní den začínal v pátek při západu slunce a končil v sobotu při západu slunce. Izraelité během něj nesměli cestovat, rozdělávat oheň, sbírat dřevo nebo nosit jakýkoli náklad. (2. Mojžíšova 16:29; 35:3; 4. Mojžíšova 15:32–36; Jeremjáš 17:21) Porušení tohoto přikázání se trestalo smrtí. (2. Mojžíšova 31:15)

Jako sabat se označovaly i některé další dny v židovském kalendáři a také každý sedmý a padesátý rok. V sabatním roce se neměla obdělávat půda a Izraelité nesměli od ostatních členů národa vyžadovat splácení dluhů. (3. Mojžíšova 16:29–31; 23:6, 7, 32; 25:4, 11–14; 5. Mojžíšova 15:1–3)

Ježíšovou obětní smrtí přestalo přikázání o sabatu platit

Proč se zákon o sabatu nevztahuje na křesťany?

Zákon o sabatu byl závazný pouze pro ty, na které se vztahoval celý Mojžíšův zákon. (5. Mojžíšova 5:2, 3; Ezekiel 20:10–12) Od ostatních Bůh nikdy nevyžadoval, aby sabat dodržovali. A když Ježíš Kristus zemřel obětní smrtí, Mojžíšův zákon, včetně Deseti přikázání, přestal platit i pro Židy. (Římanům 7:6, 7; 10:4; Galaťanům 3:24, 25; Efezanům 2:15) Křesťané se řídí zákonem lásky, který je Mojžíšovu zákonu nadřazený. (Římanům 13:9, 10; Hebrejcům 8:13)

Rozšířené mýty o sabatu

Mýtus: Bůh ustanovil sabat, když sedmý den odpočinul od svého díla.

Fakt: Bible říká: „Bůh sedmý den požehnal a posvětil jej, neboť v něm Bůh odpočinul od všeho díla, jež vykonal, když tvořil.“ (1. Mojžíšova 2:3, Bible21) Tento verš není žádným přikázáním pro lidi. Prostě jenom říká, co Bůh udělal sedmý stvořitelský den. O tom, že by někdo dodržoval sabat dřív než v době Mojžíše, se Bible nezmiňuje.

Mýtus: Pro Izraelity platil zákon o sabatu ještě před tím, než dostali Mojžíšův zákon.

Fakt: Mojžíš řekl Izraelitům: „Jehova, náš Bůh, uzavřel s námi na Chorebu smlouvu.“ (5. Mojžíšova 5:2, 12) Součástí této smlouvy uzavřené na Chorebu, což bylo území okolo hory Sinaj, bylo i přikázání o sabatu. Z biblických zpráv je vidět, že sabat byl tehdy pro Izraelity něčím novým. Navíc Bůh stanovil, že sabat má Izraelitům připomínat jejich osvobození z Egypta. Ale jak by jim ho mohl připomínat, kdyby pro ně tento zákon platil už dřív? (5. Mojžíšova 5:15) Proč by jim Bůh musel nařizovat, že nemají sedmý den v týdnu sbírat mannu? (2. Mojžíšova 16:25–30) A proč by nevěděli, jak mají potrestat člověka, který zřejmě jako první porušil přikázání o sabatu? (4. Mojžíšova 15:32–36)

Mýtus: Sabat je věčnou smlouvou, a proto je potřeba stále ho dodržovat.

Fakt: Některé překlady Bible skutečně mluví o sabatu jako o věčné smlouvě. (2. Mojžíšova 31:16, Ekumenický překlad) Ale hebrejské slovo přeložené jako „věčný“ může také znamenat „trvající na neurčitý čas“, tedy ne nezbytně navždy. V Bibli je stejné slovo použité například na místě, kde se mluví o kněžském uspořádání v Izraeli, které Bůh asi před 2 000 lety ukončil. (2. Mojžíšova 40:15; Hebrejcům 7:11, 12)

Mýtus: Křesťané musí dodržovat sabat, protože to dělal i Ježíš.

Fakt: Ježíš dodržoval sabat, protože byl Žid. Tím pádem byl už od narození povinen řídit se Mojžíšovým zákonem. (Galaťanům 4:4) Tento zákon, včetně přikázání o sabatu, ale po Ježíšově smrti přestal platit. (Kolosanům 2:13, 14)

Mýtus: Apoštol Pavel dodržoval sabat, i když byl křesťan.

Fakt: Pavel sice chodil o sabatu do synagog, ale ne proto, aby dodržoval židovské tradice. (Skutky 13:14; 17:1–3; 18:4) Tehdy bylo běžné, že řečníci, kteří nebyli místní, byli vybídnuti, aby promluvili k lidem shromážděným v synagoze. Pavel tam tedy chodil proto, aby kázal dobrou zprávu. (Skutky 13:15, 32) Bible navíc říká, že kázal „každý den“, nejen o sabatu. (Skutky 17:17)

Mýtus: Křesťané mají dodržovat sabat v neděli.

Fakt: Na žádném místě v Bibli není pokyn, aby křesťané věnovali neděli jenom odpočinku a uctívání Boha. Pro první křesťany byla neděle běžným pracovním dnem. The International Standard Bible Encyclopedia uvádí: „Neděle začala přebírat charakteristické rysy sabatu teprve ve 4. století. [Pohanský římský císař] Konstantin tehdy stanovil, že v neděli se nemají vykonávat určité druhy práce.“ a

Ale co biblické pasáže, ze kterých by se mohlo zdát, že neděle byla výjimečným dnem? Například se dočítáme, že Pavel jedl se svými spoluvěřícími „první den v týdnu“, tedy v neděli (týden začínal nedělí). Na tom ale nebylo nic zvláštního, protože Pavel další den odjížděl. (Skutky 20:7) Nebo v Bibli čteme doporučení některým sborům, aby si křesťané „každý první den v týdnu“, v neděli, dali stranou peníze na pomoc potřebným. Šlo ale jenom o praktickou radu, jak hospodařit s penězi. Sbírky se nekonaly každý týden na místě, kde se křesťané shromažďovali, ale příspěvky si dávali stranou doma. (1. Korinťanům 16:1, 2)

Mýtus: Vyhradit si každý týden jeden den na odpočinek a uctívání Boha je špatné.

Fakt: Bible nechává takové rozhodnutí na každém křesťanovi. (Římanům 14:5)

a Viz také New Catholic Encyclopedia, 2. vydání, svazek 13, strana 608.