Deset přikázání neboli Desatero jsou zákony, které dal Bůh starověkému izraelskému národu. V Bibli jsou označené hebrejským výrazem ʽasereth haddevarim, který doslova znamená „deset slov“. V Pentateuchu (Tóře), což je prvních pět biblických knih, se tento výraz objevuje třikrát. (2. Mojžíšova 34:28; 5. Mojžíšova 4:13; 10:4) Z řeckého ekvivalentu deka (deset) logous (slova) vznikl pojem „dekalog“.

 Bůh napsal Deset přikázání na dvě kamenné desky a ty dal na hoře Sinaj svému proroku Mojžíšovi. (2. Mojžíšova 24:12–18) Výčet Deseti přikázání je možné najít v 2. Mojžíšově 20:1–17 a v 5. Mojžíšově 5:6–21.

•  Seznam Deseti přikázání

•  Proč se někdy seznamy Deseti přikázání liší?

•  Co bylo účelem Deseti přikázání?

•  Musí Deset přikázání dodržovat křesťané?

•  Má dnes Deset přikázání ještě nějaký význam?

•  Zásady vyjádřené v Deseti přikázáních se objevují i v Novém zákoně

1.   Uctívej jedině Boha Jehovu. (2. Mojžíšova 20:3)

2.   Nepraktikuj modlářství. (2. Mojžíšova 20:4–6)

3.   Nepoužívej Boží jméno nevhodným způsobem. (2. Mojžíšova 20:7)

4.   Dodržuj sabat. (2. Mojžíšova 20:8–11)

5.   Měj úctu k rodičům. (2. Mojžíšova 20:12)

6.   Nevraždi. (2. Mojžíšova 20:13)

7.   Necizolož. (2. Mojžíšova 20:14)

8.   Nekraď. (2. Mojžíšova 20:15)

9.   Nesvědč falešně. (2. Mojžíšova 20:16)

10.   Nebuď chtivý. (2. Mojžíšova 20:17)

 V Bibli nejsou jednotlivá přikázání očíslovaná. Proto se liší názory na to, jakou podobu by mělo Desatero mít. Běžně se člení tak, jak je uvedeno výše. Někteří ale dělí Deset přikázání jiným způsobem. Rozdíly se týkají prvního, druhého a posledního přikázání. a

 Desatero bylo součástí Mojžíšova zákona. Tento zákoník obsahoval přes 600 přikázání a šlo v podstatě o podmínky smlouvy mezi Bohem a starověkým izraelským národem. (2. Mojžíšova 34:27) Bůh Izraelitům slíbil, že když budou Mojžíšův zákon poslouchat, bude se jim dobře dařit. (5. Mojžíšova 28:1–14) Hlavním účelem tohoto zákona ale bylo připravit Izraelity na příchod slíbeného Mesiáše neboli Krista. (Galaťanům 3:24)

 Ne. Bůh dal Mojžíšův zákon, ke kterému patřilo i Desatero, výhradně starověkému izraelskému národu. (5. Mojžíšova 5:2, 3; Žalm 147:19, 20) Křesťané se jím řídit nemusí, a „zproštěni Zákona“ byli dokonce i křesťané židovského původu. (Římanům 7:6) b Mojžíšův zákon byl nahrazen „Kristovým zákonem“, který zahrnuje všechno, co mají podle Ježíše jeho následovníci dělat. (Galaťanům 6:2; Matouš 28:19, 20)

 Ano. Když se nad Deseti přikázáními víc zamyslíme, můžeme se hodně naučit o tom, jakým způsobem Bůh přemýšlí. (2. Timoteovi 3:16, 17) Desatero je založené na spolehlivých zásadách, které nebudou nikdy zastaralé. (Žalm 111:7, 8) Mnohé z těchto zásad jsou vlastně základem pro myšlenky, které najdeme v části Bible běžně nazývané Nový zákon. (Viz „ Zásady vyjádřené v Deseti přikázáních se objevují i v Novém zákoně“.)

 Ježíš učil, že celý Mojžíšův zákon, včetně Desatera, stojí na dvou základních přikázáních. Řekl: „‚Budeš milovat Jehovu, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou myslí.‘ To je největší a první přikázání. To druhé, jemu podobné, je: ‚Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.‘ Na těchto dvou přikázáních závisí celý Zákon.“ (Matouš 22:34–40) I když tedy křesťané nemusí dodržovat Mojžíšův zákon, podle Ježíšova pokynu mají milovat Boha a ostatní lidi. (Jan 13:34; 1. Jana 4:20, 21)