„Pokořte se tedy pod mocnou Boží ruku, aby vás v pravý čas vyvýšil, a uvrhněte na něj všechny své starosti, protože mu na vás záleží.“ (1. Petra 5:6, 7, Překlad nového světa)

 „Pokořte se tedy pod mocnou Boží ruku, aby vás povýšil v příhodný čas. Všechnu svou starost uvrhněte na něho, neboť mu na vás záleží.“ (1. Petra 5:6, 7, Český studijní překlad)

 Apoštol Pavel těmito slovy ujišťuje křesťany, že se na Boha můžou s důvěrou obracet se svými problémy a starostmi. Bůh má rád pokorné lidi a bohatě je odmění.

 „Pokořte se … pod mocnou Boží ruku.“ V Bibli se výraz „Boží ruka“ často vztahuje na Boží schopnost někoho vysvobodit nebo ochránit. (2. Mojžíšova 3:19; 5. Mojžíšova 26:8; Ezra 8:22) Křesťan se pokoří pod Boží ruku tak, že se na Boha spolehne. Uznává, že jeho vlastní schopnosti jsou omezené a že v náročných situacích potřebuje Boží pomoc. (Přísloví 3:5, 6; Filipanům 4:13) Pevně věří, že mu Bůh dokáže pomoct v ten pravý čas a tím nejlepším způsobem. (Izajáš 41:10)

 „Aby vás v pravý čas vyvýšil.“ Ti, kdo vytrvávají ve zkouškách, si můžou být jistí, že Bůh je nakonec vyvýší neboli odmění. Nedovolí, aby těžkosti, které jeho služebníci zažívají, trvaly donekonečna nebo aby byly větší, než můžou zvládnout. (1. Korinťanům 10:13) Naopak, pokud budou stále dělat to, co je správné, Bůh je „v patřičný čas“ určitě odmění. (Galaťanům 6:9)

 „Uvrhněte na něj všechny své starosti, protože mu na vás záleží.“ Křesťané můžou uvrhnout své starosti na Boha tak, že se k němu pokorně pomodlí. Jedna odborná publikace k tomu říká: „Sloveso uvrhnout vyjadřuje myšlenku, že člověk od sebe něco silou odhodí. Je to úmyslný čin.“ Když křesťan uvrhne své starosti na Boha, uleví se mu a pocítí to, co Bible označuje jako „Boží pokoj“. (Filipanům 4:6, 7) Může si být jistý, že Bůh mu chce pomoct. Ví totiž, že Bohu na něm záleží a že svou nezměrnou sílu může použít k tomu, aby ho podpořil. (Žalm 37:5; 55:22)

 Pátou kapitolou končí první dopis, který apoštol Petr křesťanům napsal. (1. Petra 1:1) Stejně jako dnes i tehdy Kristovy následovníky trápily různé problémy, které byly zkouškou jejich víry. (1. Petra 1:6, 7) Apoštol Petr o tom věděl, a tak jim někdy mezi lety 62–64 n. l. napsal povzbudivý dopis. (1. Petra 5:12)

 Na závěr svého dopisu Petr povzbuzuje ty, kdo zažívají zkoušky kvůli své víře. Připomíná jim, že když zůstanou pokorní a spolehnou se na Boha, můžou počítat s tím, že jim jakoukoli situaci pomůže zvládnout. (1. Petra 5:5–10) Petrova slova můžou i dnes dodat odvahu křesťanům, kteří jsou pronásledovaní.

 Podívejte se na krátké video o knize 1. Petra.